Každý z nás má nějaký dar... Génius je člověk, který měl to štěstí, že svůj dar objevil a pak našel způsob, jak jej dávat druhým.
Jsem přecitlivělá. Alespoň dnes se mi to tak jeví. Každá hloupost mě dokáže rozhodit. Utrhuji se na svého syna za to, jak se mnou mluví. Odpovědí mi je "proč se mnou mluvíš tak ty, když se ti to nelíbí". No, chlapče, protože jsem v premenstruační fázi. Ale to pochopíš, až budeš starší a budeš mít přítelkyni. Nebo kolegyni v práci....
"Návštěvy v nemocnici jsou do odvolání zakázané", vyskakuje na mě titulek. Chřipky všude okolo jsou v plném proudu. Chřipka se nám naštěstí vyhýbá, ale s nachlazením jsem měla nedávno tu čest já i mé děti. Pro tyto případy máme naši domácí lékárničku.
Jsem knihomol. Do knihovny nechodím, někdy zapůjčí dobrou knihu přátelé. Většinu knih si kupuji nebo nechávám kupovat jako dárek. A tak se to v mé knihovničce množí. Čas od času dělám úklid podle Marie Kondo ve stylu "žij minimalisticky", a tak i z oblíbených knih zůstávají jen ty nejoblíbenější. Zbylé přečtené putují dále do světa. Tu...
"Moje děti jsou pořád na mobilu, už nevím, co s nimi" svěřuje mi kamarád s mobilem v ruce. Přitakávám, jako že mě už to taky pěkně štve, že synek pořád něco hraje a sleduje a dcerka pořád něco píše a sleduje. Dáváme si spolu kafe a čaj, čumíme při tom každý do svého telefonního zařízení a kujeme plány. Vymýšlíme různé...
Zase mě to dohnalo. Moje myšlenky splašeně těkají v minulosti, co bylo, jak to bylo krásné(většinou si pamatujeme to krásné) a co by bylo, kdyby... Po chvíli se mrštně přepínají do budoucnosti a zkoumají tu nejistotu života tam kdesi. Spolu s nejistotou se nenápadně vkrádají pocity zmaru a strachu. V tom slyším píseň:
"Udělal jsem dobrý skutek, koupil jsem si knížku". No a co je jako na koupi knížky tak záslužného? Chvíli dost dobře nechápu. "Vyhlídl jsem si ji na netu za 540 Kč. Pak jsem ale zašel do knihkupectví a tam ji měli za 700 Kč. Byla tam ochotná prodavačka. Tak jsem je podpořil." Aha, teď už chápu. Podpora malého knihkupectví...
včera ti to příšerně slušelo. Cítil jsem se s tebou hrozně dobře a ukrutně se bavil. Jsi mi děsně sympatická a strašně rád bych se s tebou zase setkal. Šíleně jsem se do tebe zamiloval.
Žádné onemocnění ani problém nelze vnímat jako konec. Účelem nemoci nemají být deprese nebo ztráta radosti ze života. Každá nemoc nám ukazuje, jakým směrem se máme ubírat. Ukazuje nám poselství. Žádná nemoc nepřichází náhodou. Ani nachlazení, ani úraz. Je to výzva. Měli bychom přijmout tuto výzvu, která vede ke změně myšlení. A s novým, lepším...
Napadla vás někdy myšlenka, že jste tady na tomto světě tak nějak navíc? Že vás sem rodiče přivedli omylem a vy tady jen bloudíte a vlastně nemáte co dělat? Nechápete smysl svého života? Vaše žití je pouhé přežívání? Připadáte si jako bezcenná nitka?
"Končím v práci, budu si otevírat obchod s botami." Tuto větu pronesl můj bratr na rodinné oslavě. Vzal mi tím vítr z plachet. Stejný nápad jsem totiž dostala asi před měsícem i já. Jenže, jak už to u nás dvou v životě chodí, já sním, brácha koná. A tak po dlouhých přípravách, které s sebou nese začínající podnikání, máme i...
Kamarádka se rozvádí. Bohužel to není první kamarádka, která mi tuhle zprávu svěřuje. Koneckonců i já jsem rozvedená. A co máme všechny společné? Máme děti. A ty děti mají své tatínky. A většina tatínků chce mít dál kontakt se svými dětmi. Některý více, jinému stačí méně.
Každé ráno je důležité se nasnídat, umýt obličej studenou vodou a vyčistit si zuby. Samozřejmě také ještě obléci, případně ženy přikrášlit obličej, uši, dekolt, zápěstí nebo prsty. Asi tolik jsem se toho dozvěděla ve škole o tom, jak začít nový den.
Ve škole mi žák podržel dveře, když jsem vcházela do třídy a nesla čaj. Poděkovala jsem a odpovědí mi bylo "není zač". Ale je zač - podržel mi dveře. A nemusel ...
Čísla miluji. Pravidla už méně. Ne, nebudu psát o matematice. Koneckonců té se ve škole učí dost a dost. Podíváme se na pravidla, která jsou všeobecně známá, přesto jsem se s nimi ve škole nesetkala. Samozřejmě bychom našli užitečných pravidel daleko více, uvádím jen ta, která sama využívám nebo mi jsou nějak blízká.
Co bylo dříve? Slepice nebo vejce? Tuhle otázku si asi položil už každý z vás. A na každém z vás také nechám odpověď...
Víte, jaké jsou vaše dary? Jaké talenty jste dostali do vínku? Čím můžete obohatit společnost? Co vás baví? Já si na to přicházela dlouho. Přemýšlím, jaký vliv na to má škola. Zaměřím se teď na tu základní, i když podobně to funguje i na škole střední či vysoké.
