Ranní rituály

Každé ráno je důležité se nasnídat, umýt obličej studenou vodou a vyčistit si zuby. Samozřejmě také ještě obléci, případně ženy přikrášlit obličej, uši, dekolt, zápěstí nebo prsty. Asi tolik jsem se toho dozvěděla ve škole o tom, jak začít nový den.

Různé články na internetu nebo v časopisech pak přidávají: musíš vstávat brzy, ideálně s východem slunce, nalačno musíš vypít plnou sklenici teplé (jinde radí ledové) vody s citrónem, ráno si musíš ustlat postel, musíš se nasnídat se svojí rodinou, musíš si přečíst noviny, ráno si musíš zaběhat, dát si ledovou sprchu, ráno musíš alespoň půl hodiny meditovat, ráno, ráno, ráno, musíš, musíš, musíš, nebo alespoň měl/a bys...

Vstávat za úsvitu asi pravidelně nebudu. Bylo by to příjemné, v souladu s přírodou, v létě brzičko, v zimě dlouho. Bohužel to ale asi nepůjde sloučit s prací nebo školou. A taky nejsem jakožto "sova" ochotná tomu přizpůsobit večerní ukládání se ke spánku. Každý má jinou potřebu spánku. A moje potřeba je bohužel velká. Je jedno, co  hlásí statistiky. Já zkrátka potřebuji devět hodin, abych mohla přes den plně fungovat. Pokud se tedy chcete držet rady vstávat brzy, jděte si také brzy lehnout.

Doplnit tekutiny po noci je určitě užitečné. Hned ráno si dopřávám té pověstné sklenice vody. Bohužel mi ale nedělá dobře citrón na lačno. Jednoduše ho tedy vynechávám. A jde to i bez něho. 

Postel stelu, když mám chuť a čas. Tedy, když mám chuť si na to čas udělat. Myslím, že tím moje ložnice ani já zas tak netrpíme. Přiznávám ale, že jít večer do postele, která vábí k zalehnutí svojí útulností je milé. A také je milé, když ráno splním tuhle první "povinnost" a získávám tím pocit, že už jsem dnes něco udělala.

V klidu posnídat s rodinou je skvělý start dne. Pokud ovšem nevstáváte o dvě hodiny dříve nebo déle, než ostatní členové. To by pak děti asi nebyly zrovna nadšené, že je taháte z postele, když ještě nemusejí vstávat. Nebo by vás nepochválil váš žaludek, který už od probuzení kručí hlady. Anebo máte zkrátka každý jiné potřeby. Děti potřebují snídat, vy držíte přerušovaný půst, a tak začínáte den až pozdní snídaní nebo třeba rovnou obědem (kdo neznáte, mrkněte na článek "čísla a pravidla").

Noviny zásadně nečtu, protože v dnešní době už moc nevím, jakým informacím mohu věřit. Navíc je dnes stále více těch negativních, tak proč si jimi kazit ráno, potažmo celý den? Občas mě zaujme nějaký zajímavý článek, který se kolem mě mihne. Když je nějaká informace opravdu zásadní, všichni o ní mluví a tím se dostane i ke mně. Takže úplně mimo nezůstávám. A mám ráda knihy. Hodně čtu. To je můj rituál. Ale až  večerní. 

Běhání je člověku prospěšné. Určitě doporučuji. Ale tomu, koho běhat baví. A někoho to prostě nebaví. A někoho to třeba baví, ale raději běhá večer. Takže zase není nutností pro každého, aby po probuzení nasadil tenisky a za každého počasí vyběhl ven. Dříve jsem běhala. Dnes místo běhu ráno cvičím "Pozdrav slunci". Netrvá to dlouho a skvěle si při tom protáhnu tělo. 

Ledová sprcha. Tak tu jsem zavedla. Tedy ne zcela ledovou od prvního dne, ale pěkně postupně. Nejprve vlažnou. Ono to stačí. Tedy alespoň mému tělu ano. Otužování je čím dál více rozšířené, protože je zdraví prospěšné. Já sice nelezu v zimě do ledové řeky, ale musím říci, že ranní studená sprcha mě vždy skvěle nakopne a zahřeje do nového dne. 

Vymezit si každé ráno delší čas na meditaci bych uvítala. Zatím se mi to bohužel nedaří. Mám se alespoň v mých ranních rituálech ještě kam posouvat. Prozatím medituji alespoň u ranní kávy. Ta už se za ta léta stala také ranním rituálem...

Ale především - "Nejdůležitější je, na co myslíme deset minut před usnutím a deset minut po probuzení." Alespoň tak jsem to slyšela v audioknize "Mnich, který prodal své ferrari". Na co ráno myslíte vy? Honí se vám hlavou, co vše potřebujete za ten krátký den stihnout, nebo si říkáte, jak se máte skvěle a přemítáte, na co vše se v tom krásném dlouhém dni můžete těšit? To, na co myslíme, máme ve svých rukou. Tedy ve svých hlavám. Dobrá zpráva je, že to můžeme měnit. Jaké máme myšlenky, podle toho se cítíme. Ať už špatně, nebo dobře. Přeji nám všem, ať se každé ráno cítíme skvěle a vydrží nám to až do dalšího rána.