sDÍLení

Každý z nás má nějaký dar... Génius je člověk, který měl to štěstí, že svůj dar objevil a pak našel způsob, jak jej dávat druhým. 

Koronavirus se dotýká nás všech. Každý den čteme plno zpráv, žádný den nevíme, co bude následovat ten další. Co nám omezí, co vyprodají a kdo se nakazí... Často jsme plni strachu, ať už o ekonomickou budoucnost nebo o to, jestli si vir nevyhlídne zrovna nás nebo naše nejbližší. A do toho všeho škola...

"Mami, ty mi ale vůbec nerozumíš a křičíš na mě." U srdce mě píchlo, když jsem uslyšela tuhle větu. Vzpomněla jsem si na své dětství. Taky na vás rodiče křičeli? Nebo křičíte vy na svoje blízké?

Myšlenky těkají jako o závod... Přemílám si včerejší rozhovor, co jsem měla říct a co ne... Přemýšlím, co asi teď dělají děti... A co dnes budu dělat já... A jaký bude oběd... A jestli zvládnu za týden ty zkoušky... A co vlastně bude za týden? Bude mě pořád bavit učení? A co bude za rok? Bude mě ještě bavit můj...

"Mám od Pánbíčka boky jako skříň, jako skříň..." První, co mě napadlo po napsání nadpisu. Ale o ladné křivky tady teď nejde. I když vlastně taky. Na ty boky něco každý den navlékáme, a to něco musí někdo z něčeho někde vyrobit a my to pak musíme koupit. A jsme uvnitř. Uvnitř skříně. Textil a textilní průmysl. Údajně druhý nejšpinavější......

Linda svoji dceru milovala. Chtěla jí dopřát vše, o co si řekla. Dopřála jí dokonce i to, aby si malá Zorka na své mámě vybíjela zlost. Musí ji přece nechat projevit své emoce, jak se v příručkách výchovy píše. Co na tom, že do ní při tom kope a mlátí pěstičkami. Malé kopanečky od malé Zorky se daly snést, silnější...

Sandře bylo kolem třicítky. Pracovala na vysokém managerském postě pro prosperující nadnárodní společnost. O peníze starost neměla. S osobním životem to ale bylo horší. Nemohla najít partnera. Ne snad proto, že by nebyla dostatečně atraktivní, to ona zase byla. Na seznamkách o ni byl velký zájem, ale z nápadníka se vždy vyklubal buď "pan slečinka"...

"Dospívajícím dětem nic jakoby zakazovat nemůžeme, protože oni si to udělají jako stejně po svém. Je ale dobré jako navodit co nejvíce přátelský vztah. Znamená to, že nebudeme jakoby zakazovat, ani poučovat, protože na to jako nereagují. Snažme se k nim přiblížit jako jakoby kamarádi."

Rekapitulace

15.12.2019

Dnes to je přesně rok, co vznikly stránky www.le-na.cz. Je to rok, co se mi obrátil život vzhůru nohama. Nebo to bylo obráceně? Konečně se nohy postavily na zem? Je to rok, kdy si moje hlava, která tu informaci přebrala od srdce, řekla dost. Takhle dál už ne. Prostě se stalo to, co se stát mělo a s tím přišlo nové období.... ...

Prosinec. Čekání na Vánoce. Děti už se nemohou dočkat, počítají každý den. A tak, aby jim to rychleji utíkalo, otevírají si každý den jedno okénko adventního kalendáře. Aby se výrobcům lépe prodávalo, jsou adventní kalendáře koncipované hromadně od 1. prosince, přestože předchůdce - Jeruzalém, začínal se svým prvním okénkem právě o první adventní...

NElez tam!

15.11.2019

Sedím v parku na lavičce a pozoruji zdejší cvrkot. Poblíž vidím malého chlapečka, jak běží ke stromu a s nadšením v očích se na něj snaží vylézt. V tu chvíli zazní hlas plný strachu jeho matky: "Nelez na ten strom, ať nespadneš!". Zdá se, že chlapeček ve své euforii vůbec nevnímá a už je na první větvi. Matka zvýší hlas...

Pokud se vám teď chce akutně čůrat, a nemáte tak uspokojenou svoji fyziologickou potřebu, budete myslet na to, z čeho zaplatíte nájem? Za vaším barákem se střílí a vy se necítíte v bezpečí, budete řešit svůj nedávný rozchod? Toužíte po uznání ve chvíli, kdy nemáte naplněnou svoji potřebu lásky? Někteří možná ano. Nikdo si vás neváží. Ani ten pes...

Leží na zemi, vříská na celé kolo, vzteká se. Pláče, je zoufalý a nešťastný. Tříská mikinou o zem, to je to jediné, co má momentálně při ruce. Ta velká energie, to obrovské zklamání musí ven. Místo mikiny bouchají teď do země jeho malé pěstičky. Naštěstí do země, ne do těla. Minuta je nekonečně dlouhá...

Nevím už z jakého filmu nebo knihy si pamatuji tuhle hlášku, ale zrovna teď se mi vloudila mezi ostatní myšlenky. Přemítám si totiž o vděčnosti. Přemítám si o ní už několik let a proto mě překvapilo, že jsou stále lidé, kteří s touto kráskou nejen nepracují, ale dokonce ji ani neznají...

Moje matka a můj otec. Matka a otec mé matky a mého otce. Matky a otcové matek a otců... Když spočítám své předky v (POUZE) pěti generacích, vychází mi číslo 62! Šest desítek a dvě jednotky, 32 žen a 32 mužů, díky kterým jsem tady já. To je pouze pět generací zpět, samozřejmě moje kořeny sahají mnohem dál, mnohem hlouběji....

Možná to dnes zkusím udělat. Za chvíli se na to podívám a uvidíme, co se s tím dá dělat. Doufám, že to půjde. Kdyby se to nepovedlo, nevadí. Myslím si, že by to mohlo vyjít příště. Člověk to tak má. Doufá, že to vyjde, ale často to je potom jinak. Chtěla bych vám říct, že já to asi zvládnu. Nebo ne?...

Srovnáváš?

07.08.2019

Napadlo vás někdy, kolik svého času a energie věnujete srovnávání? A k čemu to uvnitř vás vede? Rozhodla jsem se udělat malý experiment. V jednom dni se zaměřím na to, jestli srovnávám. Je jedno co, jestli sebe, lidi, věci... Mé vyspělé já totiž ví, že srovnávání v jakékoliv formě je cestou do pekel. Jak na tom mé já ale je...

O ženských cyklech jsem se poprvé dozvěděl až ve svých čtyřiceti letech. Konečně jsem měl před sebou černé na bílém nejen to, že žena nějaké cykly má, ale hlavně skutečnosti, které tyto cykly provází. Dočítal jsem se, že v některé dny je lepší jít partnerce z cesty a nečekat, že bude laskavou a milující ženou. To proto, že se...

Jak je vám příjemné, když vás ostatní oslovují? Máte raději Aničko, Anno nebo Áňo? Lucko, Luci nebo Lucie? Honzíku, Honzo nebo Jeníčku? Jitko, Jíťo nebo Jituš? Karle, Karlíčku nebo Kájo? Pepo, Josefe nebo Josífku? Michale, Majkle nebo Míšo? Vašku, Vašíku nebo Vášo? Madlo, Madlenko nebo Magdo? Markéto, Markétko nebo Markét? Zuzano, Zůzo nebo...

"Jdu si lehnout, když cítím, že už jsem trochu unavená a pak si vezmu prášek na spaní." Tuhle větu jsem dnes slyšela. Ne poprvé. Znám spoustu lidí, kteří neusnou bez svého kámoše v podobě pilulky. Jejich odpočinek, regenerace těla je závislá na léku. Bez toho by (údajně) prostě neusnuli...

Pomalu otevírám oči. Ležím na zemi, nohy nahoře. Celá se třesu, minimálně pod povrchem. Točí se mi hlava, špatně se mi dýchá. Nade mnou dva andělé. Teda andělky. Šéfová a kolegyně... Můj první článek na web. O konci a začátku. Tenhle den vše odstartoval. Vše nové. Tenhle můj kolaps přinesl velkou změnu do mého života. A jak to s těmi změnami máme?...

Ty jsi ještě neslyšel o online marketingu? Ty nevíš, co jsou to úvazky a IVP? Ty jsi vážně ještě nevyzkoušel Low Carb? Ty opravdu neznáš Margit Slimákovou? Ty nemáš ponětí o komunitních školách? Ty nevíš, co vše musíš platit, když chceš být OSVČ? Ty znáš někoho, kdo chce volit Babiše? Ty vychováváš své dítě a neděláš to podle nevýchovy? Ty...