Každý z nás má nějaký dar... Génius je člověk, který měl to štěstí, že svůj dar objevil a pak našel způsob, jak jej dávat druhým.
Prosinec. Čekání na Vánoce. Děti už se nemohou dočkat, počítají každý den. A tak, aby jim to rychleji utíkalo, otevírají si každý den jedno okénko adventního kalendáře. Aby se výrobcům lépe prodávalo, jsou adventní kalendáře koncipované hromadně od 1. prosince, přestože předchůdce - Jeruzalém, začínal se svým prvním okénkem právě o první adventní...
Sedím v parku na lavičce a pozoruji zdejší cvrkot. Poblíž vidím malého chlapečka, jak běží ke stromu a s nadšením v očích se na něj snaží vylézt. V tu chvíli zazní hlas plný strachu jeho matky: "Nelez na ten strom, ať nespadneš!". Zdá se, že chlapeček ve své euforii vůbec nevnímá a už je na první větvi. Matka zvýší hlas...
Pokud se vám teď chce akutně čůrat, a nemáte tak uspokojenou svoji fyziologickou potřebu, budete myslet na to, z čeho zaplatíte nájem? Za vaším barákem se střílí a vy se necítíte v bezpečí, budete řešit svůj nedávný rozchod? Toužíte po uznání ve chvíli, kdy nemáte naplněnou svoji potřebu lásky? Někteří možná ano. Nikdo si vás neváží. Ani ten pes...
Leží na zemi, vříská na celé kolo, vzteká se. Pláče, je zoufalý a nešťastný. Tříská mikinou o zem, to je to jediné, co má momentálně při ruce. Ta velká energie, to obrovské zklamání musí ven. Místo mikiny bouchají teď do země jeho malé pěstičky. Naštěstí do země, ne do těla. Minuta je nekonečně dlouhá...
Nevím už z jakého filmu nebo knihy si pamatuji tuhle hlášku, ale zrovna teď se mi vloudila mezi ostatní myšlenky. Přemítám si totiž o vděčnosti. Přemítám si o ní už několik let a proto mě překvapilo, že jsou stále lidé, kteří s touto kráskou nejen nepracují, ale dokonce ji ani neznají...
Moje matka a můj otec. Matka a otec mé matky a mého otce. Matky a otcové matek a otců... Když spočítám své předky v (POUZE) pěti generacích, vychází mi číslo 62! Šest desítek a dvě jednotky, 32 žen a 32 mužů, díky kterým jsem tady já. To je pouze pět generací zpět, samozřejmě moje kořeny sahají mnohem dál, mnohem hlouběji....
Možná to dnes zkusím udělat. Za chvíli se na to podívám a uvidíme, co se s tím dá dělat. Doufám, že to půjde. Kdyby se to nepovedlo, nevadí. Myslím si, že by to mohlo vyjít příště. Člověk to tak má. Doufá, že to vyjde, ale často to je potom jinak. Chtěla bych vám říct, že já to asi zvládnu. Nebo ne?...
Napadlo vás někdy, kolik svého času a energie věnujete srovnávání? A k čemu to uvnitř vás vede? Rozhodla jsem se udělat malý experiment. V jednom dni se zaměřím na to, jestli srovnávám. Je jedno co, jestli sebe, lidi, věci... Mé vyspělé já totiž ví, že srovnávání v jakékoliv formě je cestou do pekel. Jak na tom mé já ale je...
O ženských cyklech jsem se poprvé dozvěděl až ve svých čtyřiceti letech. Konečně jsem měl před sebou černé na bílém nejen to, že žena nějaké cykly má, ale hlavně skutečnosti, které tyto cykly provází. Dočítal jsem se, že v některé dny je lepší jít partnerce z cesty a nečekat, že bude laskavou a milující ženou. To proto, že se...
Jak je vám příjemné, když vás ostatní oslovují? Máte raději Aničko, Anno nebo Áňo? Lucko, Luci nebo Lucie? Honzíku, Honzo nebo Jeníčku? Jitko, Jíťo nebo Jituš? Karle, Karlíčku nebo Kájo? Pepo, Josefe nebo Josífku? Michale, Majkle nebo Míšo? Vašku, Vašíku nebo Vášo? Madlo, Madlenko nebo Magdo? Markéto, Markétko nebo Markét? Zuzano, Zůzo nebo...
"Jdu si lehnout, když cítím, že už jsem trochu unavená a pak si vezmu prášek na spaní." Tuhle větu jsem dnes slyšela. Ne poprvé. Znám spoustu lidí, kteří neusnou bez svého kámoše v podobě pilulky. Jejich odpočinek, regenerace těla je závislá na léku. Bez toho by (údajně) prostě neusnuli...
Pomalu otevírám oči. Ležím na zemi, nohy nahoře. Celá se třesu, minimálně pod povrchem. Točí se mi hlava, špatně se mi dýchá. Nade mnou dva andělé. Teda andělky. Šéfová a kolegyně... Můj první článek na web. O konci a začátku. Tenhle den vše odstartoval. Vše nové. Tenhle můj kolaps přinesl velkou změnu do mého života. A jak to s těmi změnami máme?...
Ty jsi ještě neslyšel o online marketingu? Ty nevíš, co jsou to úvazky a IVP? Ty jsi vážně ještě nevyzkoušel Low Carb? Ty opravdu neznáš Margit Slimákovou? Ty nemáš ponětí o komunitních školách? Ty nevíš, co vše musíš platit, když chceš být OSVČ? Ty znáš někoho, kdo chce volit Babiše? Ty vychováváš své dítě a neděláš to podle nevýchovy? Ty...
Kdo vás učil, že se máte mít rádi? Že vy sami pro sebe máte být na prvním místě? Ne děti, ani partner, ani kámoška... Přijde vám to sobecké? Nebo jste vyrůstali v tom, že to sobecké je a tak jste ten vzorec převzali? Závidíte těm, co si na sebe dokáží udělat čas? Věnujete se dostatečně svému tělu? Stíháte vnímat své...
Mám problém. Manžel mi nerozumí. Nedá se s ním vůbec mluvit. Nechápe mě. Našla jsem ale kamaráda a to je jiná liga. Vyslechne mě, má pro mě pochopení. Je mi s ním tak krásně! Samozřejmě s ním nic nemám, je to jen kamarád. Ale manželovi to pro jistotu neřeknu. Nepochopil by to, zbytečně by mě podezíral a bylo by doma ještě větší dusno, než je teď....
Kolik času trávíte na sociálních sítích? Co konkrétně tam hledáte? Co vám to dává? Chcete se pobavit? Vzdělávat se? Hledáte tam potenciální klienty? Diskutujete ve fórech? Potřebujete rady? Nebo jen sledujete životy vašich přátel a přátel vašich přátel? Přijímáte bezhlavě další a další žádosti o přátelství a pak si blokujete ty, co vás začnou...
Je nezodpovědný. Určitě na to zase zapomněl. Je negativní. Určitě si bude zase na všechno a na všechny stěžovat. Neumí tancovat. Určitě zase bude dělat ostudu. Je rozmazlenej. Určitě bude zase kňourat, že něco chce. Je ulhanej. Určitě si bude zase vymýšlet. Je arogantní. Určitě se bude zase povyšovat. Je to bordelář. Určitě zase nechá všude...
Den a noc. Světlo a tma. Radost a smutek. Bohatství a chudoba. Zdraví a nemoc. Ticho a hluk. Teplo a zima. Mír a válka. Plný a prázdný. Smích a pláč. Pravda a lež. Cítím se dobře. Cítím se špatně... Bez jednoho neexistuje to druhé...
Jsou to naše programy, jak ulovit, zaujmout, jak být neodolatelný a dokonalý. Možná by bylo lepší být otevřený a upřímný. Ukazovat svoje silné, ale i slabé stránky. "Svléknout se donaha" hned na začátku. Brání nám v tom strach, že by ten na druhé straně hned utekl? Nebo před námi samotnými, skutečnými, chceme utíkat my sami? Dáváme si různé masky...
Vidím svůj pohřeb. Lidi, kteří jsou shromážděni kolem díry na rakev, přestože jsem si přála být rozprášená někde na louce, u potoka nebo v lese. Možná jsem tady proto, aby mi nebylo smutno, abych dál byla v tlupě. Pozoruji lidi, kteří tam jsou. Kdo jak truchlí. A jestli vůbec... Z představy mě vytrhne můj syn, který přichází s pláčem. Zase...
