Každý z nás má nějaký dar... Génius je člověk, který měl to štěstí, že svůj dar objevil a pak našel způsob, jak jej dávat druhým.
"A kdy se jako učí?" Tahle věta občas někoho napadne při pohledu na fotky z Koventinky, kde děti pečou nebo něco vyrábějí. První odpověď, která mě k tomu napadá je: "No právě TEĎ se učí!" Vzápětí mi ale naskočí i druhá odpověď: "Ona ta fotka, kde děti sedí a něco počítají, nevypadá na sítích tak dobře." Obě odpovědi jsou pravdivé. ...
Odznáček, který zdobí moji kabelku. DĚTI JSOU TAKY LIDI. Tohle heslo a stejnojmenný projekt je dílem Zdeňky Šíp Staňkové. Právě jsem dočetla i stejnojmennou knížku. Půjčila mi ji švagrová (taky Zdeňka) se slovy, že na to nemá…
Původně to mělo být poslední psaní. V polovině prosince jsem článek rozepsala a teď k němu sedám, čtu a měním slova. Intuice mi říká, že to poslední psaní nebude. A i kdyby…
Podívám se jí do očí, ve kterých vidím slzy a selhání. Tentokrát mě to ale vůbec nevytáčí. Tentokrát cítím hluboký soucit…
Ráno otevírám oční víčka a už během tohoto procesu mě přepadají myšlenky na to, co vše bych měla. Určitě to znáte taky. Každý máme spoustu povinností a na radosti často už nezbývá čas. Nebojte, nejste v tom sami...
Tenhle víkend si dávám za odměnu. Každý rok bychom si měli dopřát být chvíli sami se sebou. Loni jsem se týden prožívala ve tmě, letos si mě zavolal víkendový workshop s Jirkou Charvátem pod názvem "Jak se stát nikým aneb Úvod do Probuzení". Jirku znám dlouho jako stand-up komika. Četla jsem jeho knihu Escape i sbírku básní. Přes obrazovku jsem...
Máme je. Dvanáct slepiček a jednoho kohouta. "Když už tady ten kurník je, tak bychom mohli chovat slepice. Budou jíst všechny zbytky a ještě nás budou zásobovat domácími vajíčky." Znělo to tak jednoduše. Za tou jednoduchostí se ale skrývalo spousta dní práce na novém kurníku (protože přece nové slepičky nedáme do toho starého špinavého), spousta...
To, že smrtí naše cesta nekončí, v tom už mám dávno jasno. Ale jak to je s tímhle jedním tělem? Říká se, že kočka má devět životů. Kolik jich mám asi já? Párkrát už jsem na mále měla… a díky tomu se mi teď možná odkryla záhada, která mě už dlouhé roky trápí…
V kolonce přijaté platby vidím 400 Kč od J.B.. Omyl? Žádnou J.B. přece neznám! Myší najíždím na ikonku "i", abych detailně prozkoumala záhadnou platbu. Oči ostří na účel platby, kde je černé na bílém napsáno PRO RADOST...
a tys doma, Leničko... pojď si s námi hrát!
Vesmíre, o čem dnes napíšeme?
"Ty jsi ta nejlepší maminka na světě." Věta, kterou chce každá maminka slyšet a až na výjimky jistě od svých dětí často i slyší. Věřím, že každý rodič je pro svoje dítě ten nejlepší. Proč ale o sobě tolik pochybujeme? Proč si spoustu věcí vyčítáme? Proč máme pocit, že většina věcí, která nám podělala život se stala v dětství? Proč...
Návrat zpět do reality. Na telefonu lítají zprávy a mejly. Honzík zvrací a má horečku. Doma není uklizeno podle mých představ. Rozbrečí mě, že došlo máslo a nikdo ho nenapsal na nákupní seznam. Energie prudce klesla. Píšu Lucii... "Všetko sa darí a ladiš sa krásne. Ono po takom výživnom týždni príde aj druhá strana mince, ktorá má tiež právo na...
"Mami, mně se zdá, že nejsi šťastná." Když tuhle větu Honzík vysloví, ihned se začnu ptát. Jeho (Proč si to myslíš?) i sebe (Opravdu nejsem šťastná? Nebo jen ještě nepozná "pouhé" pms?). On v tom má vždy jasno... "Protože se nesměješ..."
"Tahle černá mikina Ti sluší!" říkám v autě svému synovci a odpovědí mi je okamžité "Já vím." Mám z toho radost. Mladá generace už umí přijímat pochvaly. Na rozdíl od nás, od té starší...
To že moje největší bolístka je neúplná rodina není nic nového. To, že mám skvělé děti, které to skvěle zvládají, také ne. Ale opravdu ta skvělost, co se jeví na povrchu je i uvnitř? Samozřejmě ta moje bolístka je i jejich bolístkou. A jen těžko odhadovat, čí bolest z rozvodu/rozchodu/odchodu je větší... Nevěřila bych, že do duše své dcery...
Jsem na tančírně a dnes si tanec užívám ve velké radosti. Cítím, jak moc jsem to už potřebovala, uvolnit se, být sama sebou, vnímat jen hudbu, své tělo a pocity. Najednou přede mnou stojí... Budu Ti něco hrát, jo? A musíš poznat, co to je...
Do letošního roku jsem si dala jediné předsevzetí - být na sebe hodná. Když jsem si dnes užívala ranní válení v posteli s výhledem na slunce, které průběžně zahalovaly mraky všech možných tvarů a odstínů, vzala jsem do ruky knížku Mistrovství bez úsilí a po několika odstavcích čtu zvýrazněným velkým písmem radu, kterou dal učitel klavíru svému...
"Mami, já si změřím teplotu, jsem nějakej unavenej," hlásí Honzík a jde si pro teploměr, který záhy ukazuje 38,5 °C. Přestože existuje spousta možností, proč to tak je, díky této době automaticky sahám po testu. Poprvé za dva roky, co nám tady vládne covid, ukazuje test dvě čárky. Pro jistotu děláme ještě kontrolní, ale výsledek je stejný...
Je listopad, první adventní neděle. Poslouchám a čtu všechny možné názory na covid, očkování, restrikce, rozdělování, svobodu, totalitu, smrt... Mám chuť se taky vyjádřit, jenomže za Á nejsem odborník a za BÉ už je toho všeho kolem víc, než dost. Vyjádřím se tedy jen k významnému dnu v tomto měsíci (a nebude to 17. listopad).
Je to tady. Dnes jdeme s Aničkou zařídit občanský průkaz. Den D nastal a mojí malé holčičce je 15 let. A tak si to kráčím na smluvené místo, kde ji mám vyzvednout. Z dálky ji vidím před školou, v ruce drží kytku, zřejmě od spolužáků...
