Ztracena v online světě

Ztrácím se v online světě. Dumám, jestli to je mým ročníkem narození, malou přizpůsobivostí, špatným (nebo dobrým?) pohledem na svět, závistí nebo čím to je? Čím to je? Protože online svět je opravdu obrovský oceán, zaměřím se jen na jedno z jeho moří.

Před pár lety jsem si zaplatila on-line kurz hraní na klavír. Předně musím přiznat, že jsem za něj vděčná dodnes. Pomohl mi splnit si jeden ze svých dětských snů. Díky tomu kurzu jsem si koupila klavír, na který se dnes bohužel už spíš jen práší, ale věřím, že až přijde ta správná chvíle, opět se nám libé (i nelibé) tóny rozezní po obýváku. Už si nepamatuji kolik kurz stál a jsem líná to dohledávat, ale rozhodně byla cena přijatelná tomu, co jsem si mohla dovolit a adekvátní své kvalitě. Po začátečnících následoval kurz pro mírně pokročilé. Ten pro středně pokročilé jsem si už bohužel z finančního hlediska nedovolila. Ne, že bych na něj neměla, ale cena mi přišla už příliš vysoká. Tuším, že proto, že moje lektorka absolvovala online kurz u jiné lektorky, která ji naučila, jak si nastavit "správně" cenu za své služby. Ale třeba se mýlím.

Další online kurz, do kterého jsem investovala čas a peníze, bylo cvičení na posílení pánevního dna. Díky tomu jsem se donutila pravidelně posilovat partie, které to potřebovaly (a stále potřebují), nicméně závěr kurzu mi přišel už trochu odfláknutý. Každopádně jeho cena tehdy byla přijatelná. Dokonce si ji pamatuju. 2 000 Kč (samozřejmě ve slevě, skutečná cena byla daleko vyšší :). Letos mě hodně chytla záda. Zkoušela jsem možný i nemožný a nakonec skončila na rehabilitaci. Vedle cviků na posílení středu těla jsem dostala i doporučení na cviky pro posílení právě pánevního dna. A světe div se – dost se shodovaly s těmi z online kurzu. Nyní ovšem zdarma. Samozřejmě mi je jasné, že zdarma není nic a i ta moje sestřička (mimochodem skvělá, fakt díky za tyto lidi v našem zdravotnictví) něco stojí daňové poplatníky, resp. pojišťovnu, ale alespoň mám konečně pocit, že moje odvody na zdravotní pojištění mají (pro mě) taky smysl. Především mě ale ten živý člověk vidí, volí cviky na míru a nedorozumívá se se mnou jen přes fb skupinu. A to mi vyhovuje, i když to samozřejmě nemusí být vždy záruka kvality.

Taky jsem se nechala nalákat na kurz zaměřený na dech. No, při dechovém cvičení jsem se cítila krátkodobě fajn, ale později jsem se v jiném kurzu o dechu dozvěděla, že to dechové cvičení z prvního kurzu vlastně moc fajn nebylo. A už jsem ztracená. Všude kolem spousta informací, ale která je ta správná? Který superhrdina mi radí dobře? Naštěstí s dechem jsem se našla a stále dýchám (samozřejmě nosem a do bránice).

A pak je tady spousta zaručených on-line kurzů zaměřených na hojnost, naše poslání, bohyni, ženu, tanec (ten mám moc ráda, ovšem upřednostňuji ten naživo)… Přiznám se, že jsem měla období, kdy jsem na podobných věcech tak trochu ulítávala. Jsem se asi trochu hledala, no. Dnes už vím, že není co hledat, ale vysvětlit to hlavě mi dává pořád dost zabrat (ono to taky vysvětlit nejde, že :-)).

Každopádně se mi podařilo nenechat se lapit do sítí předražených online kurzů. Možná proto, že jsem skrblík a nechce se mi vydat desetitisíce za rady od těch, kteří ví vše nejlépe. Jednou už jsem ale měla na mále... Absolvovala jsem webinář zdarma (jak už to bývá, webinář zdarma a na konci lákadlo na něco placeného) a byl tak psychologicky dobrej (rozuměj manipulující), že jsem se rozhodla ty moje úspory do toho nasypat. Naštěstí anděl strážný stál při mně a neprošla mi platební karta. A protože na anděly věřím (ne na ty s křidýlkama, ale obecně něco nad námi – v nás, co nás přesahuje a nelze to uchopit), tak jsem to vzala jako znamení a do druhého dne z těch pohádek o super bohatství vystřízlivěla. Občas přišla chvilka, kdy jsem si to vyčítala se slovy "Kde já mohla bejt, kolik jsem mohla vydělávat, kdybych do toho šla", nicméně jsem taky mohla být pořád tam, kde jsem nebo dokonce někde, kde bych vůbec být nechtěla…. 

Nechci rozhodně házet všechny online produkty do jednoho pytle. Jistě se najdou i takové, které jsou přínosné a za rozumnou cenu. A někdy je to jediná možnost, jak se vzdělávat. A vzdělávání to já mám ráda. To, co mně osobně vadí, je psychologická manipulace, přemrštěná cena a nekvalitní obsah. A vlastně i nějaké nastavení hodnot celé společnosti. Jak řekla moje spolužačka z vejšky: "Žijeme v době, kdy natáčení videí z Bali má větší hodnotu, než práce… " a přiznám se, že nevím přesně, jaké povolání použila, ale můžete si sem vložit vlastně téměř cokoliv… než práce dobrého doktora, učitele, pečovatele, krejčího, stavitele…

Ano, ať každý dělá to, co mu přináší radost, na co má talent. Ale prosím, hledejme v naší práci i smysl a (skutečný) přínos společnosti. Nejen našim účtům.

P.S. Tento týden nejvíce oceňuji silničáře, kteří řídí dopravu mezi Chotěšovem a Stodem. Když tam totiž jsou, nevznikají fronty aut, což se nedá říct v případě, kdy to řídí semafory. Takže silničáři, vy, co možná nemáte žádné vzdělání, díky! Pro mě jste v těchto dnech velkým přínosem a já děkuji za vaši (jistě ne zcela dobře placenou) offline práci.