Z deníčku slepičářky

Máme je. Dvanáct slepiček a jednoho kohouta. "Když už tady ten kurník je, tak bychom mohli chovat slepice. Budou jíst všechny zbytky a ještě nás budou zásobovat domácími vajíčky." Znělo to tak jednoduše. Za tou jednoduchostí se ale skrývalo spousta dní práce na novém kurníku (protože přece nové slepičky nedáme do toho starého špinavého), spousta hodin studia o slepičkách a jejich potřebách (ano, i slepičky mají své potřeby), spousta minut výběru "těch pravých" a spousta peněz. To vše ale za to stojí. Je to láska, radost a meditace v jednom…

Středa 12. 4. 2023

Přivezli jsme Pepku, Pepču, Pepinu, Vladěnku, Boženku, Gábinku, Blaženku, Matyldu, Jarušku, Cucinku, Zelinku a Esmeraldu. Holky jsou 18 – 19 týdnů staré.

Čtvrtek 13. 4.

Slepičky jsou celý den v kurníku, bojí se vyjít ven.

Pátek 14. 4.

Některé holky se odvážily vyjít do výběhu, když se nikdo nedíval.

Sobota 15. 4.

Slepičky už se otrkaly a všechny jsou venku. Večer se jim nechce zpátky do kurníku. Přivezli jsme jim Bohouše, na kterého ve středu zapomněli. Bohoušek je plachý, ale se slepičkami se promenáduje i venku. Chutná jim pšenice, ptačinec žabinec, skořápky, zbytky těstovin a rýže.

Neděle 16. 4.

Na exkurzi přejeli naši. "Tam máte vajíčko," říká mamka a já tomu nemůžu uvěřit. Skutečně, v rohu je zelené vajíčko. Podezírám Michala, že ho tam podstrčil. Nepodstrčil. Podstrčila ho tam Zelinka nebo Esmeralda. Tolik radosti!

Pondělí 17. 4.

Konečně dorazila objednaná snášedla. Ráno Michal našel vajíčko bez skořápky (na začátku se to může stát). Večer už se slepičky ukládají ke spánku samy, ale na hřadlech ještě nechtějí sedět.

Úterý 18. 4.

Slepičky se odvažují na žebřík, který mají ve výběhu. Už jsou u nás jako doma. Zobají z ruky. Chceme jet na večeři, ale slepičky za světla ne a ne do kurníku. Budeme muset objednat to automatické zavírání… Po večeři se vracíme a zjistíme, že Jaruška se rozhodla spát venku, tak ji musíme přendat do kurníku.

Středa 19. 4.

Sedím u slepiček, koukám na ně, krmím je z ruky a je mi krásně. Vypnutá hlava. Večer je Michal ze snášedel, ve kterých se uvelebily, přendavá na hřadla.

Čtvrtek 20. 4.

Další dvě vajíčka. Bohužel opět bez skořápky.

Sobota 22. 4.

Druhé zelené vajíčko. Večer už sedí poslušně Bohoušek, Zelinka a Jaruška na hřadle.

Neděle 23. 4.

První hnědé vajíčko. Bohužel opět ne ve snášedle, ale v koutě, kde některé slepičky stále spí.

Pondělí 24. 4.

Druhé hnědé vajíčko. 

Úterý 25. 4.

Dvě vajíčka. Zelené a hnědé. Zdá se, že snáška se rozjíždí.

Středa 26. 4.

Slepičky už spí na hřadlech.

Sobota 6. 5.

Pořídili jsme elektrická vrátka.

Středa 17. 5. 

První bílé vajíčko.

Neděle 21. 5.

Michal odjel na víkend do Francie a tak obstarání slepiček zbylo na mě. Ráno se oblékám a hladová jdu zajistit snídani slepičkám. Holky mě vítají, seběhnou se ke mně a natěšeně očekávají, co dostanou. S velkým zděšením zjišťuji, že jsem jim včera nechala otevřené dveře do kurníku, takže elektrická vrátka sice zajela, ale kurník lákal k nezvaným návštěvám. Rychle všechny slepičky přepočítávám a s vděčností děkuji, že všechny přežily. A možná radostí nebo strachem snesly pět vajíček. Což je prozatimní rekord... Sbírám vajíčka a děkuju za tu hojnost. Je to vlastně takový malý zázrak. Pozoruju slepičky, jak baští. Jsou vtipný. S nimi přišel do mlejna život. Prostý život. A mám pocit, že ten prostý život začíná většině z nás čím dál více chybět...  

PS: V pondělí 5. 6. umřela Pepinka.