Konec roku. Konec psaní?

Máme tady konec roku. Čas se zastavit, ponořit do sebe, zamyslet se, zhodnotit, případně naplánovat změnu směru...

Je to už pěkná řádka dní, kdy vznikly tyhle stránky. První impuls byl vypsat se. Sdílet. Informovat. Motivovat. Inspirovat. Možná i trochu poučovat… poslední dobou se stalo psaní udržovacím. Každý měsíc něco napsat a zveřejnit, když už jsem se na tu cestu vydala. Z radosti se stal tlak. Zanikla potřeba někoho přesvědčovat. Alespoň pro tuto chvíli. Ono je to totiž každý den jinak. Každý si žijeme ty své životy a jednou máme chuť vše vykřičet do světa a podruhý se schoulit někde v noře a o ničem nevědět. U mě teď nastává fáze nory.

Tyhle stránky začaly vznikat v době, kdy jsem si dovolila dělat věci, které mě baví. Ať už šlo o hraní na klavír, tanec nebo psaní. Dnes se na klavír práší, tanec jsem kvůli bolesti zad musela odložit a listopadové psaní zeje prázdnotou.

Na konci loňského roku jsem to chtěla zabalit. Na konci tohoto roku to chci zabalit zas. Chci a zároveň nechci. Je hrozně těžký loučit se "se svým dítětem". A tak to nechávám uležet. Nechám se překvapit, kam mě nová cesta zavede. Loučím se – možná na měsíc, možná na rok, možná na vždy...

Přeji nám všem krásné Vánoce a v dalším roce vedle nejdůležitějšího zdraví také stejně důležitou lásku, vnitřní spokojenost a radost ze života.

PS: Právě v tuto chvíli vysvitlo sluníčko. Ať nám svítí na cestu...