Nic není nemožné
Žádné onemocnění ani problém nelze vnímat jako konec. Účelem nemoci nemají být deprese nebo ztráta radosti ze života. Každá nemoc nám ukazuje, jakým směrem se máme ubírat. Ukazuje nám poselství. Žádná nemoc nepřichází náhodou. Ani nachlazení, ani úraz. Je to výzva. Měli bychom přijmout tuto výzvu, která vede ke změně myšlení. A s novým, lepším myšlením, pak může nemoc odejít.
Jarda Dušek v jedné z jeho Duší K upozorňuje, že by se měl objevit v učebnici pro základní školu příběh Clemense Kubyho. A já mám názor stejný. Učebnice netvořím, ve škole momentálně nepůsobím, tak šířím alespoň takto. Tedy pro ty z vás, kteří o něm ještě neslyšeli. A kdo ano, tak opakování je matkou moudrosti :-).
Tento muž německé národnosti, ve svých 33 letech, spadl z patnáctimetrové výšky na asfalt ze střechy svého domu a rozdrtil si přitom druhý bederní obratel L2., takže příčně ochrnul. Při letu vrtulníkem do specializované nemocnice byla bouřka a silné turbulence v něm vyvolaly ohromující strach ze smrti. V tu chvíli si uvědomil, že musí naprosto změnit svůj život.
Lékaři tvrdili, že už nebude chodit a podle rentgenového nálezu není možné tuto skutečnost nikdy změnit. S takovou diagnózou se Clemens nehodlal smířit. Říkal si, že jistě musí existovat nějaká cesta, východisko. Nejprve si musel ale ujasnit proč, pro co se chce vyléčit.
Clemens pracoval se svým dechem a postupně pochopil, že léčebnou cestou jsou probíhající procesy v jeho vědomí. Pochopil, že základem je duše. Že pokud chce se svým tělem něco udělat, právě z duše musí přijít ten pokyn. Napojil se na svoji moudrost a to pomocí intuice, která z duše vychází.
"Jste-li napojeni na duši, ne na ego, máte vizi, pro co byste chtěli žít. Každý člověk, který žije svoji vizi je zdravý člověk. Mojí životní úlohou bylo setkání s necivilizovanými lidmi, kteří nemají elektrický proud ani silnice, bílou mouku ani cukr a neznají turisty" říká Kuby. Nevěděl, zda takoví lidé vůbec existují, ale od přítele se dozvěděl o Ladakhu, místu ležícím ve 4000 m n.m. mezi Pákistánem, Čínou a Indií. Bylo mu ihned jasné, že tam musí jet, a také to, že se tam na vozíku nedostane. A tak nalezl důvod, proč chodit.
Zázrak se nekonal hned. V životě je potřeba trpělivosti. První tři měsíce jen ležel a nemohl se hýbat. Postupně zahýbal pravým palcem u nohy, pak celou nohou, až se postavil. Lékaři tomu nemohli uvěřit. V nemocnici strávil asi rok. Po té uspořádal cestu do Ladakhu a tam náhodně potkal Dalajlámu, o kterém natočil dokumentární film. Setkání s Dalajlámou byla chvíle, kdy byl vděčný za svůj pád ze střechy.
Clemens Kuby chodí. Lékaři mu to stále nevěří. Když vidí
rentgenový snímek jeho páteře, říkají mu, že nemůže chodit. Že to není možné.
Jenže on k těm lékařům přišel. Po svých nohách. Protože pochopil, že naše
tělo je unikátní. Umí se vyléčit samo. Nic není nemožné. Musíme jen opravdu
chtít.