sDÍLení

Jeden z mých několikaletých snů je napsat knihu. Když jsem se s tím kdysi svěřila kamarádovi, navrhl mi, abych si nejprve založila blog. Já a blog? To ne, to není nic pro mě. Co bych tam tak asi psala? A kdo by to asi tak četl? Střih. O pár let později... Ležím v posteli, téměř se nemohu hnout, nevím, co...

Kdysi jsem četla studii o škodlivosti bělených tampónů. Myšleno tím těch dámským menstruačních tampónů, ne těch odličovacích na obličej (ty možná škodí taktéž, jen jsem žádnou studii zatím neměla k dispozici). V ten samý čas jsem viděla reklamu na menstruační kalíšek. Pak jsem na festivalu alchymistické Litoměřice objevila stánek s látkovými...

Těšili jste se někdy na dovolenou a pak měli špatné počasí? Měli jste od kamarádky skvělé recenze na film a vůbec se vám nelíbil? Chtěli jste uvařit dobrou večeři a přesolili jste? Naplánovali jste si někdy celý víkend a pak bylo vše jinak? Přáli jste si něco k Vánocům a dostali něco zcela jiného? Představovali jste si někdy, jak...

S kolegyní jsem se zúčastnila akce TEDx. O přestávce jsme se potulovali v prostoru, kde jsme měly možnost ochutnat různé dobroty. A protože to byla akce smysluplná, odpadky se nevyhazovaly jen tak do nějakého random (jak by řekla moje dcera) odpadkového koše. Odpaďáky byly hezky popsané, abychom se orientovaly co a jak. Dala jsem si kávu v...

Nikdy není pozdě. Na co? Na cokoliv. Na to, začít si plnit své dětské sny. Nechat se tetovat. Začít malovat. Učit se hrát na hudební nástroj. Tancovat. Šít. Háčkovat. Udělat si řidičák. Dodělat si maturitu. Cestovat. Spát pod širákem. Vylézt na skálu. Seskočit s padákem. Projet se v Porsche. Koupit si letadlo. Jíst zdravě. Přestat kouřit. Cvičit....

Musíš si udělat domácí úkoly. Nesmíš si hrát, dokud nebudeš mít splněné povinnosti. Musíš se rozdělit. Nesmíš být lakomý. Musíš být hodný. Nesmíš nikomu ubližovat. Musíš si vzít čepici. Nesmíš chodit ven bez čepice. Musíš chodit pomalu. Nesmíš běhat. Musíš se hezky učit. Nesmíš kašlat na školu...

Máte jednu minutu. Kousek papíru a tužku (případně poznámky v mobilu). A teď napište 5 věcí, ve kterých jste dobří. Tři, dva, jedna, teď....

Svatý Valentýn. Svátek všech zamilovaných. V rychlosti jsem přejela fcb. Je plný valentýnských příspěvků, ze kterých jsem nabyla dojem, že je tento svátek u nás vnímaný trochu jako Miloš Zeman nebo Andrej Babiš. Jedni ho milují, druzí nenávidí. Jedni všem přejí, právě dnes, krásný den plný lásky. Druzí nesouhlasí, protože jde o starořímský svátek,...

Čas jsou peníze, říká se. Něco na tom asi bude. Alespoň svůj čas za peníze vyměňujeme. Ještě častěji ale děláme věci, za které nám nikdo neplatí. Protože je dělat chceme (odměnou nám je poté dobrý pocit). Nebo musíme (odměnou nám je poté ... ). Odměnou jsou třeba napapaná bříška našich nejbližších...

Odpusť sobě i druhým. Přestaň se držet starého příběhu. Zbav se pocitu viny a obviňování. Každý dělá to nejlepší, co může. Včetně tebe. Začni s uzdravováním tím, že se vzdáš veškerého odsuzování, posuzování a zraňování. Odpouštění nemůže změnit minulost, ale je nezbytné pro tvé zdraví a štěstí tady a teď.

Pravidlo číslo jedna: nebrat si nic osobně. Přeloženo pro velmi neduchovní lidi - mít názor všech ostatních lidí, zvířat, mimozemšťanů na vaši osobu u prdele. Ano, je to jedna ze čtyř dohod, která se hezky poslouchá a o to hůře žije. Tedy alespoň já s tím drobný problém mám.

Podlehla jsem. Vydala jsem se se svými dětmi do nákupního centra. Slíbila jsem jim kino za vysvědčení a přezkoušení, tak jsem chtěla svému slibu dostát, i když se mi dnes teda vážně nechtělo (viz. článek Cykly ženy nejen pro muže). Tedy, tolik lidí, tolik zboží a tolik tašek jsem už dlouho neviděla. Bude to zřejmě tím, že tyto...

Jsem přecitlivělá. Alespoň dnes se mi to tak jeví. Každá hloupost mě dokáže rozhodit. Utrhuji se na svého syna za to, jak se mnou mluví. Odpovědí mi je "proč se mnou mluvíš tak ty, když se ti to nelíbí". No, chlapče, protože jsem v premenstruační fázi. Ale to pochopíš, až budeš starší a budeš mít přítelkyni. Nebo kolegyni v práci....

"Návštěvy v nemocnici jsou do odvolání zakázané", vyskakuje na mě titulek. Chřipky všude okolo jsou v plném proudu. Chřipka se nám naštěstí vyhýbá, ale s nachlazením jsem měla nedávno tu čest já i mé děti. Pro tyto případy máme naši domácí lékárničku.

Jsem knihomol. Do knihovny nechodím, někdy zapůjčí dobrou knihu přátelé. Většinu knih si kupuji nebo nechávám kupovat jako dárek. A tak se to v mé knihovničce množí. Čas od času dělám úklid podle Marie Kondo ve stylu "žij minimalisticky", a tak i z oblíbených knih zůstávají jen ty nejoblíbenější. Zbylé přečtené putují dále do světa. Tu...

"Moje děti jsou pořád na mobilu, už nevím, co s nimi" svěřuje mi kamarád s mobilem v ruce. Přitakávám, jako že mě už to taky pěkně štve, že synek pořád něco hraje a sleduje a dcerka pořád něco píše a sleduje. Dáváme si spolu kafe a čaj, čumíme při tom každý do svého telefonního zařízení a kujeme plány. Vymýšlíme různé...

Zase mě to dohnalo. Moje myšlenky splašeně těkají v minulosti, co bylo, jak to bylo krásné(většinou si pamatujeme to krásné) a co by bylo, kdyby... Po chvíli se mrštně přepínají do budoucnosti a zkoumají tu nejistotu života tam kdesi. Spolu s nejistotou se nenápadně vkrádají pocity zmaru a strachu. V tom slyším píseň:

"Udělal jsem dobrý skutek, koupil jsem si knížku". No a co je jako na koupi knížky tak záslužného? Chvíli dost dobře nechápu. "Vyhlídl jsem si ji na netu za 540 Kč. Pak jsem ale zašel do knihkupectví a tam ji měli za 700 Kč. Byla tam ochotná prodavačka. Tak jsem je podpořil." Aha, teď už chápu. Podpora malého knihkupectví...

včera ti to příšerně slušelo. Cítil jsem se s tebou hrozně dobře a ukrutně se bavil. Jsi mi děsně sympatická a strašně rád bych se s tebou zase setkal. Šíleně jsem se do tebe zamiloval.

Žádné onemocnění ani problém nelze vnímat jako konec. Účelem nemoci nemají být deprese nebo ztráta radosti ze života. Každá nemoc nám ukazuje, jakým směrem se máme ubírat. Ukazuje nám poselství. Žádná nemoc nepřichází náhodou. Ani nachlazení, ani úraz. Je to výzva. Měli bychom přijmout tuto výzvu, která vede ke změně myšlení. A s novým, lepším...

Napadla vás někdy myšlenka, že jste tady na tomto světě tak nějak navíc? Že vás sem rodiče přivedli omylem a vy tady jen bloudíte a vlastně nemáte co dělat? Nechápete smysl svého života? Vaše žití je pouhé přežívání? Připadáte si jako bezcenná nitka?