Být šťastný znamená být plně přítomný tomu, co prožívám.
Letošní léto je ve znamení východu. Po návštěvě Moskvy je v plánu cesta Ukrajina-Rumunsko-Bulharsko. Jen tak, na divoko, s cílem moře, abychom se společně s dětmi mohli smočit. Pro děti je připravené spaní v autě, na mě a přítele zbylo ubytko "all stars hotel" vedle auta. Po loňském Švédsku, které bylo také nadivoko se zdá, že to je skvělý...
Začínají prázdniny. Zatímco většina lidí míří do Chorvatska, Egypta, na Bali nebo kamkoliv, kde je moře nebo alespoň nějaká voda, moje cílová destinace je Moskva. Ano, jedu se schladit do Ruska. Vybírám si tak svůj vánoční dárek, kterým bylo libovolné evropské město.
"Prožila jsem si v tom tanci celý svůj život. Když začala hudba hrát, cítila jsem své zrození. S další skladbou jsem rostla, až do puberty. Potom manželství a jeho rozpad. To byla síla. To jsem si to na tu Nirvánu znova celé procítila. Potom to bylo zase hezký a následovala skladba, kterou neznám. V tu chvíli jsem cítila, že...
Je vám dvacet? Nebo třicet? Čtyřicet? Padesát? Pamatujete si ještě na svoji první menstruaci? Slavil to někdo s vámi? Procházely jste rituálem Menarche? Nebo se kolem vašeho přerodu v ženu stejně jako u mě žádné "čoromoro" nekonalo? Jiná doba. Dnes se ženskosti jako takové, cyklům ženy a přerodu v ženu věnuje daleko více pozornosti. A vy si tu...
Co kdybych oslovila Pravý domácí časopis? Odebírám ho, mám ho na svých stránkách jako inspiraci. Třeba bude možné navázat nějakou spolupráci. Jenže, oni takoví dokonalí a já taková nedokonalá, co by si se mnou asi tak počali? Jenže, když to nezkusíš, tak to nezjistíš... a co když dokonalá jsem? Nebo oni stejně jako já nedokonalí? A tak jsem sebrala...
Je významný den, narození Jana Ámose Komenského. Ano. Je významný den. Jedu z Benátek nad Jizerou a za mnou stojí další spolucestující. Stojí naštěstí pevně. Černé pianino Petrof. Můj vysněný hudební nástroj se stal po tolika letech realitou. Pořád tomu nemohu uvěřit. Je krásnej.
Ať mi na školu zůstanou jen hezké vzpomínky.
Znáte Most? Nepatřím mezi velké televizní diváky. Spíše naopak. Televize se u nás zapíná jen o Vánocích na pohádky. Co stojí za to vidět nebo slyšet, to se ke mně donese. Stejně to bylo s dánsko-švédským kriminálním seriálem Bron. Pustila jsem si první díl a ten mě naprosto vtáhl. Další díly na sebe nenechaly dlouho čekat. Za večer jsem zvládla...
Tak jsme tady. Sen, který se v mých přáních opakoval s každým novým rokem, se splnil. Je 10 p.m. místního času, když přistáváme na letišti JFK. V hlavě si připravuji řeč, kterou chci přednést pracovníkovi letiště. Opakuji si anglické věty ve smyslu co mám v plánu v této zemi dělat a modlím se, aby se mě na nic nevyptávali....
Jedu vlakem z Břeclavi do Bratislavy. Vlak je našlápnutý, je tady spousta Slováků a Maďarů. Vlaková souprava pravděpodobně pokračuje kamsi do Maďarska. Moje krev - jsem totiž míšenka z Česka, Slovenska, Maďarska i Německa. V tom případě tedy nechápu, proč jsem takový tupec na jazyky. No nic. Krev ve mně koluje namíchaná a proto možná je i ten můj...
