Cesta

06.05.2017

Jedu vlakem z Břeclavi do Bratislavy. Vlak je našlápnutý, je tady spousta Slováků a Maďarů. Vlaková souprava pravděpodobně pokračuje kamsi do Maďarska. Moje krev - jsem totiž míšenka z Česka, Slovenska, Maďarska i Německa. V tom případě tedy nechápu, proč jsem takový tupec na jazyky. No nic. Krev ve mně koluje namíchaná a proto možná je i ten můj život takový namíchaný...

Už dlouhou dobu se zabývám osobním rozvojem. Mám načteno spoustu knih motivačních, finančních, psychologických, viděla a slyšela jsem spoustu rozhovorů s lidmi, kteří mají skutečně co říci. Moje hlava je plná všech možných mouder. Proč tedy nežiji život takový, jaký bych opravdu chtěla? Proč se pořád něčeho bojím? Proč to, co vím, nedokáži převést do života? "Možná by ti pomohl powertraining", řekl mi jednoho dne kamarád. A tak jsem si prošla stránky a když jsem zjistila, že součástí je přechod přes žhavé uhlí, neváhala jsem i přes značně vysokou cenu.

Dva dny před konáním jedu na pracovní školení do Olomouce. Kamarád mi nabídl, že mě tam vyzvedne a odveze. Potkal by se alespoň se svými slovenskými přáteli, patří totiž k jednomu z dobrovolných trenérů powertrainingu. Nabídka se nedala odmítnout. Život to pro mě ale nechtěl tak jednoduché. Kamarád onemocněl.

Jsem tedy v Olomouci a musím se rozhodnout, zda pojedu s kolegyněmi zpět domů nebo se nějak dostanu do Malinovo - vesničky kdesi za Bratislavou, kde se celý víkendový kurz má konat. Chvíle přemýšlení, analyzování a závěr je jasný - když něco chceš, když se pro něco rozhodneš, žádná překážka ti nemůže stát v cestě. A tak jsem našla na Idosu spojení. Do Bratislavy je to s jedním přestupem v Břeclavi. Objednala jsem online místenku a začala přemýšlet, jak se dostanu z Bratislavy.

Po dlouhém přemítání myšlenka přišla. Jak jsem mohla zapomenout na bratrance, který v Bratislavě bydlí? Ihned jsem se s ním přes messenger spojila a doufala, že bude mít čas, případně si ho na mě udělá. Vyřešeno. Bratránek na mě počká v Bratislavě na nádraží a odveze až na místo. Je skvělé mít skvělou rodinu.

Přestup v Břeclavi. Skupinka dětí cestuje s hudebními nástroji, maminka chová dítě, bezdomovec spokojeně pije pivo, babička s dědečkem se drží za ruce. Já sedím, hlídám si bágl a piju přeslazené kafe z automatu. Všichni čekáme. Společně. Každý jiný, s jiným životem a přitom tak stejní. Vlak přijíždí.

Popisovat, jak celý powertraining probíhal ani nejde. Shrnu to svým "Listem sebe", který byl součástí celého tréninku...

Milá Leničko, pocítila jsi tady lásku. Lásku tak silnou, že tě z toho zabolelo srdce. Asi se začalo otevírat. To proto, aby mohl vstoupit ten pravý muž. A on vstoupí. On už je totiž na cestě k tobě. Jen vyčkej, buď trpělivá a stane se. Zažila jsi toho mnoho. Pochopila jsi, jak je zbytečné si stěžovat, že to jen ubírá energii. Také už víš, že je síla v tobě. Veliká síla. Dokázala jsi to, když jsi holou rukou přelomila tvrdou dřevěnou desku, když jsi bosou nohou přešla přes rozžhavené uhlí. Máš sílu říci ne, stát si za svým názorem. Víš už, jak správně dávat zpětnou vazbu. Zapracovala jsi na svojí vizi a tou je tvoje škola. Jdi do toho, neboj se. Nezapomeň, jak u smrtelné postele stála nejen tvá rodina, ale i tví žáci, kteří ti byli vděční za to, co jsi jim umožnila. Máš na to. Máš na vše, pro co se rozhodneš. Tvoji rodiče tě milují a vše dělají, jak nejlépe umí. Oplácej jim svojí láskou. Nenech se řídit, ale buď k nim laskavá. Objímej je. Stejně tak jako své děi. Doufám, že už máš doma zavedené nové rituály. Jsi silná žena hodna lásky, tak ji rozdávej a přijímej. A směj se! Každý den. A nakaž svým smíchem všechny okolo tebe. Miluju tě. Jsi úžasná žena. Tvá L.

Splněný sen - zvládla jsem chodit po žhavém uhlí. Teď už zvládnu všechno. A vy taky!


Pomlčka

Měl jsem možnost vidět už mnoho náhrobních kamenů. No, nikdy jsem si nenašel čas na zamyšlení a hledání odkazu, zanechaného pro nás ostatní, ještě žijící.

Pod jménem člověka bylo uvedené datum narození, pomlčka a datum, kdy člověk zemřel. Čím více nad tím přemýšlím, tím důležitější je v mých očích ta pomlčka.

Jasně vidím jméno člověka, ale to mohu zapomenout. Datum narození a datum smrti, ani tyto údaje nemusí utkvět v mé paměti.

Když tak přemýšlím o tom člověku, kterému už nemohu pomoci, uvědomuji si, že si můžu zapamatovat právě tu pomlčku, protože ta reprezentuje jeho život a to je čas, který se nedá vymazat.

Když si budete plánovat svoje životy a určovat si priority, ujistěte se, že jste na správné cestě. Protože lidé zapomenou vaše jméno, datum narození i smrti. Ale nikdy nezapomenou na vaši pomlčku!

Alton Maiden, University of Notre Dame, 1996