Být šťastný znamená být plně přítomný tomu, co prožívám.
"Jdete na procházku?" zeptala se Marcelka. "Ne, jdeme za vámi," odpověděla jsem ještě celá v úžasu a nevěděla, jestli se mám začít smát, utéct nebo co. A tak jsem slušně pozdravila a vzápětí přišlo obětí a pusinka. Přesně tak, jak to má Marcelka ve zvyku. Ještě se z toho setkání nestačím vzpamatovat a už se stejně vroucně vítám s Romkem. ...
Venku je nesnesitelné vedro. Blížíme se k budově, dá-li se to tak vůbec nazvat, která trčí osamocena uprostřed dlážděné plochy. Velká díra a v ní schody kamsi dolů. Připomíná to podchod, ve kterém nikdy nevím, co mě tam může potkat. Pocity jsou podobné. Alespoň že je tady chládek. Před námi se zjevují dveře, které nejdou otevřít. Tedy, mně nejdou...
Vánoční spirála vytvořená z dárků se táhne od dveří dětského pokoje až ke svému cíli - pod stromeček. Mezi balíčky všeho druhu určené zejména dětem jich je několik určeno i pro mě. "Zámek Letovice - dvě osoby, jedna noc." Kartičku ukrývám a budu se těšit, až na ni přijde řada.
Ráno vyjíždíme směr Německo se skoro hodinovým předstihem oproti původnímu plánu (hraje nám do karet změna času). Kocháme se ospalými vesničkami. "Honzík už nemusí mít podsedák?" ozve se náhle ze zadní části vozu. Mozkové buňky dávají na misky vah návrat zpět versus případná tučná pokuta v zahraničí. Sjíždíme z dálnice a vracíme se domů....
Letošní léto je ve znamení východu. Po návštěvě Moskvy je v plánu cesta Ukrajina-Rumunsko-Bulharsko. Jen tak, na divoko, s cílem moře, abychom se společně s dětmi mohli smočit. Pro děti je připravené spaní v autě, na mě a přítele zbylo ubytko "all stars hotel" vedle auta. Po loňském Švédsku, které bylo také nadivoko se zdá, že to je skvělý...
Začínají prázdniny. Zatímco většina lidí míří do Chorvatska, Egypta, na Bali nebo kamkoliv, kde je moře nebo alespoň nějaká voda, moje cílová destinace je Moskva. Ano, jedu se schladit do Ruska. Vybírám si tak svůj vánoční dárek, kterým bylo libovolné evropské město.
"Prožila jsem si v tom tanci celý svůj život. Když začala hudba hrát, cítila jsem své zrození. S další skladbou jsem rostla, až do puberty. Potom manželství a jeho rozpad. To byla síla. To jsem si to na tu Nirvánu znova celé procítila. Potom to bylo zase hezký a následovala skladba, kterou neznám. V tu chvíli jsem cítila, že...
Je vám dvacet? Nebo třicet? Čtyřicet? Padesát? Pamatujete si ještě na svoji první menstruaci? Slavil to někdo s vámi? Procházely jste rituálem Menarche? Nebo se kolem vašeho přerodu v ženu stejně jako u mě žádné "čoromoro" nekonalo? Jiná doba. Dnes se ženskosti jako takové, cyklům ženy a přerodu v ženu věnuje daleko více pozornosti. A vy si tu...
Co kdybych oslovila Pravý domácí časopis? Odebírám ho, mám ho na svých stránkách jako inspiraci. Třeba bude možné navázat nějakou spolupráci. Jenže, oni takoví dokonalí a já taková nedokonalá, co by si se mnou asi tak počali? Jenže, když to nezkusíš, tak to nezjistíš... a co když dokonalá jsem? Nebo oni stejně jako já nedokonalí? A tak jsem sebrala...
Je významný den, narození Jana Ámose Komenského. Ano. Je významný den. Jedu z Benátek nad Jizerou a za mnou stojí další spolucestující. Stojí naštěstí pevně. Černé pianino Petrof. Můj vysněný hudební nástroj se stal po tolika letech realitou. Pořád tomu nemohu uvěřit. Je krásnej.
