Egypt očima AI

Dopřáli jsme si s dětmi podzimní týdenní výlet za teplem (ne, že by tady nebyl začátek podzimu tento rok krásně teplý) a výjimečně ze zvědavosti jsem poprosila chat gpt, aby na základě mých poznámek napsal článek. Tak schválně, poznáte, co má na svědomí umělá inteligence a které věty jsem do hotového díla dopisovala já? :) 

Cestování může být nevypočitatelné a plné překvapení, což jsme na vlastní kůži poznali během naší nedávné dovolené v Egyptě. Již od samého začátku nám bylo jasné, že tato cesta bude nezapomenutelná.

Než jsme se vydali na cestu, podstoupila Aniška preventivní sedmnáctiletou prohlídku. Co jsme nečekali, bylo zjištění streptokoka, kvůli kterému musela začít užívat antibiotika. To znamenalo, že cestovala s antibiotiky v kapse, ale nevzdala se svého odhodlání zažít dovolenou v Egyptě.

Naše dobrodružství pokračovalo i po příletu do Egypta, když se k Aniččiným potížím s hrdlem přidala rýma, která přispěla k zalehnutí ucha. Při přistávání letadla bolestmi doslova brečela. Další den jsme se nevyhnuli návštěvě místního lékaře, a Anička musela začít užívat další antibiotika. Díky našemu cestovnímu pojištění všechno proběhlo rychle a bez problémů. Ovšem na pár dní žádné slunce, žádné potápění.

Bohužel ani mně se zdravotní komplikace nevyhnuly. Hned po příletu se mě zmocnil průjem, naštěstí to byla krátkodobá záležitost. Druhý den mě začalo bolet v krku. Zcela fit jsme se cítila ve středu a to už abychom pomalu začali balit.

A jak se dařilo Honzíkovi? Občas si stěžoval na bolest břicha, ale naštěstí se nakonec ukázalo, že to bylo jen nějaké přechodné nepohodlí. Přesto jsem byla stále ve střehu.

Co se ubytování týče, bylo jednoduché a starší, ale nevadilo nám to, protože naše hlavní atrakce byla venku. Honzík se sice nechal slyšet, že "tady ani nemáme co vzít domů, to je krize", ale jeho slova byla spíše vtipem než stížností.

Nejvíce jsme si užili moře, které bylo krásné, čisté a teplé. Plavali jsme v něm, jako bychom byli v obřím akváriu. Korály a pestrobarevné ryby byly úžasné, a bylo nám ctí, že jsme mohli tyto podmořské krásy pozorovat tak blízko.

Personál v našem resortu byl velmi vstřícný a ochotný. Samozřejmě, nezapomněli jsme na důležitý bakšiš. První dolary padly na recepci, abychom dostali ubytko dřív, než ve dvě hodiny (přijeli jsme kolem deváté ráno). Další dolar putoval uklízecí četě, aby nám dodala ručníky, neb přestože jsme byli tři, ručníky na pokoji byly připraveny jen pro dvě osoby. Uplatit jsme chtěli také hlídače pláže, který nám zajistil lehátka, ale ten se nenechal. Velké překvapení. V restauraci jsme dali první bakšiš a poté si nás ani nevšimli. Další den se ale situace obrátila a oblíbil si nás jeden číšník, který nosil pití ještě dříve, než bylo potřeba, takže jsem v jednu chvíli měla na stole i dvě piva a víno.

Každý večer jsme se vydávali za brány do místních krámků. Honzík si dokonce pořídil fotbalový dres, a my s Aničkou jsme si užívali nakupování suvenýrů a občasných dobrodružství v egyptském obchodování. Anička také darovala eura dvěma malým děvčatům, která nás prosila o peníze na boty. Byly to roztomilé holčičky s velkýma hnědýma očima a bosýma nohama, a i když jsme si nebyli jisti, co s penězi udělají, rádi jsme jim pomohli.

Dovolená ve třech byla fajn. Ale upřímně řečeno, když jsme společně vycestovali do Turecka po dvouletém zákazu cestování, tomu se to prostě nevyrovnalo. Egypt nám přinesl nezapomenutelné zážitky a vzpomínky po vzoru Michalovo hesla – zážitky nemusejí být hezké, hlavně že jsou silné. A tak zůstáváme otevřeni dalším dobrodružstvím, která přijdou na řadu v budoucnosti.