Třídnice

02.12.2018
Narozeninový den. Otevírám krabici se svými vzpomínkami. Nacházím školní fotky. Já s ostatními učiteli. Já s dětmi. Já s učiteli a dětmi. Každý rok mám jinou délku i barvu vlasů. Každý rok "nová" úča... Mezi obálkami, ve kterých se ukrývají přání pro Ježíška, se schovává i obálka s dopisy od mých bývalých žáků. V některých dopisech se žáci svěřují se svými starostmi. Vážím si jejich důvěry ke mně. Sdílím výběr sdělitelného a přeji si...

Ať mi na školu zůstanou jen hezké vzpomínky.

Nikdy nezapomenu na oslavu narozenin, kterou mi přichystala moje třída.

Přicházím na hodinu matematiky a přede mnou stojí zapečetěné dveře. Začíná mi být divné, že z vedlejší třídy vykukují žáci a sledují, co se bude dít. Kdosi má dokonce v ruce kameru. Jsem v rozpacích. Co mám dělat? Instinkt mi radí dostat se do třídy za každou cenu. Trhám tedy flipy a dostávám se do doupěte s překvapením. "Překvapení" na mě jednohlasně zvolají kluci i holky, které se ukrývají v téhle třídě. Jedna žákyně drží v ruce dort, který vlastnoručně upekla. Nevěřím svým očím. Je jasné, že původní téma dnešní hodiny se přesune do té následující...

Rozbaluji si dárečky, rozlévám dětské šampaňské, krájím dort a aby toho nebylo pro moje emocionální buňky málo, rozeznívá se "Dobré ráno" od Tomáše Kluse. Moje oblíbená. Teď už řvu jak malé dítě. Úča, neúča. Taky jsem jenom člověk. Diskotéka pokračuje a já to v kroužku, společně se svými žáky, rozjíždím. Přidáváme prvky, které každý vymýšlí a ostatní musí v rámci svých možností zopakovat. Bavím se. Je mi při téhle hodině dobře. A vyhodnocuji tuto oslavu jako jednu z nejlepších v mém životě. 

Zapečetěné dveře naší třídy
Zapečetěné dveře naší třídy

Poslední den školního roku, pro moje deváťáky jejich poslední den v této škole byl pro mě také nezapomenutelný. Ostatní kolegyně a kolegové si nosili květiny, sladkosti, keramické výrobky, dárečky z Pandory a já.... 

Když jsem vešla do třídy předat poslední vysvědčení, třída zela prázdnotou. Pouze na zemi se povalovala šifra. Z velké čtvrtky na mě vykukovaly matematické příklady, které jsem musela vyřešit. Výsledkem bylo telefonní číslo. Sakra, zrovna nemám u sebe mobil. Letím tedy do sborovny a zase zpět. Volám na vyluštěné číslo a modlím se, ať jsou mé výpočty správné. Jenom přece, jsem lehce (možná i těžce) rozrušená. Na druhém konci je už nedočkavý hlas a dává mi instrukce, kam se mám vydat. Stojím na domluveném místě. Najednou nic nevidím. To mi kolega zavázal oči, aby mě "slepou" povodil po rozlehlé budově školy a tím mě dokonale zmátl. Což se mu dokonale daří. 

Zdá se, že jsme v cíli. Slyším šramot a netrvá dlouho a i vidím. Nacházím se v útulném čtenářském klubu a kolem sebe mám všechny "moje" děti se skleničkou dětského šampaňského v ruce. Cítím, jak mi dojetím stékají slzy po tváří. A směji se. Miluji překvapení a moji žáci mě asi už za ty čtyři roky trochu znají.

Na stole leží tři zabalené krabice různých velikostí. Rozbaluji první. Kondomy. Tázavě se podívám po dětech, "co tím chtěl básník říci". To mi jen chtějí dokázat, že se ve "Výchově ke zdraví" něco naučili. Bezpečnost především :-). Otevírám druhý dárek. Tím je otvírák. Na víno i na pivo. Praktický dárek. Zbývá krabice největší. Snažím si tipnout, ale vůbec netuším, co by se v ní mohlo skrývat... 

Pivo. Pivo? Žádná Pandora, wellness pobyt či něco podobného za ta léta dřiny s nimi? A pivo pro mě? Zastánce vína? "Na výletě jsme si všimli, že vám chutná pivo". Je nutno dodat, že na výletě byly třicítky teploty a pivo bylo nealkoholické. Malinké zklamání z dárku, který asi úplně neupotřebím ihned nahradí velká radost nad dětskou originalitou. U piva je ještě návod k použití. Nyní si všímám, že lahví je stejný počet, jako mých žáků. "Když vypiješ každý den jedno, každý den si na jednoho z nás vzpomeneš. Když je vypiješ všechny najednou, budeš na nás vzpomínat hoooodně dlouho." 

Vzpomínám. Často.  I když piva už jsou dávno vypitá. Děkuji.

Deváťáci moji bývalí, jste skvělí. Děkuji za ty čtyři roky a těším se, "Co z tebe bude" :-)



Pro nejlepší paní učitelku

Všechno nejlepší k narozeninám. Jsem moc ráda, že vás máme za třídní učitelku. Když potřebujeme pomoc, vím, že se na vás můžeme obrátit. Ty hodiny s vámi mi budou velmi moc chybět. Jste nejlepší učitelka na světě. Jsem moc ráda, že jsem vás poznala. R.L.




Ahoj Lenčo,

jsem moc ráda, že tě mám na VKZ, protože mi moc baví. I zeměpis. Doufám, že tě budu mít až do devítky na tyto předměty a možná i více. VKZ mě baví, protož hrajem ty scénky i ostatní hry. Jsi moc fajn a hrozně moc a moc a moc a moc sympatická, milá a hlavně zábavná. Tady máš moji adresu, kdyby jsi chtěla a měla čas odpovědět. N.J.


Ahoj Lenko,

jsem ráda, že máš naši třídu na výchovu ke zdraví a na zeměpis. Tyhle předměty by mě asi nebavily. Ale ty máš výbornou metodu učení. Užij si zbytek týdne. S pozdravem A.K.