Každý z nás má nějaký dar... Génius je člověk, který měl to štěstí, že svůj dar objevil a pak našel způsob, jak jej dávat druhým.
Maturitní ples mojí milované princezny. U jednoho stolu naše rodina a její táta s manželkou a její dcerou. Celým večerem se táhne téma oblíbeného filmu Mamma Mia. Sólo s rodiči. Ona a on. Budoucí maturanti vybrali k této příležitosti píseň Slipping through my fingers. Moji nejoblíbenější píseň z tohoto filmu, kterou mám spojenou právě s Aničkou. S...
Sobotní ráno. Po dlouhé době se budím s chutí do nového dne. Vstávám v půl sedmé (pro mě fakt brzo, obzvlášť když jsem šla spát po půlnoci), sluníčko mě vyloženě tahá z postele, oči se pomalu začínají rozkoukávat. Vycházím ven na zahradu, pozoruju modrou oblohu a všímám si, že dnes poprvé rozkvetla růže, kterou jsem si loni přivezla z botanické...
To, co mi leží v hlavě a chci si to sem odložit, se týká mého puberťáka. Přemýšlím nad tím, jak moc mohu poodkrývat jeho soukromí, myšlenky a vhledy, abych si při tom zachovala jeho důvěru, která je pro mě nesmírně důležitá...
"V 7:00 hod se budete hlásit na gynekologické ambulanci číslo 1", říká mi sestřička v den předoperačního vyšetření. Toho dne jsem se měla hlásit také v 7:00 hod a očividně ne sama. Po nabrání krve a změření EKG jsem si tři hodiny počkala na změření tlaku a poslech plic. To bylo v pátek. Před třemi dny.
Máme tady konec roku. Čas se zastavit, ponořit do sebe, zamyslet se, zhodnotit, případně naplánovat změnu směru...
Co bys dělala, kdybys věděla, že Ti zbývají dva týdny života? Tahle otázka na mě teď vyskočila. Ne poprvé. V minulosti jsem se s ní setkala při různých příležitostech vícekrát. Místo dvou týdnů tam byl rok, měsíc, den…
Ztrácím se v online světě. Dumám, jestli to je mým ročníkem narození, malou přizpůsobivostí, špatným (nebo dobrým?) pohledem na svět, závistí nebo čím to je? Čím to je? Protože online svět je opravdu obrovský oceán, zaměřím se jen na jedno z jeho moří.
Už je to pátý rok, co jsem součástí Koventinky jako průvodkyně (osm let jako rodič). Čas na krátkou rekapitulaci...
Je to přesně dva roky, kdy se nám do rukou dostal Kalinův mlýn ve Stodě. Dnes jsme ho v rámci Dne otevřených mlýnů poprvé zpřístupnili veřejnosti. Měla to být komorní akce pro pár nadšených fanoušků. Nakonec vás přišlo přibližně 320. Slovy Karla Gotta, to jsme opravdu nečekali. Jenomže na rozdíl od Káji, my to opravdu nečekali. O to větší radost...
Život je hra. Pro každého jiná. Pro jednoho "Člověče, nezlob se", pro druhého "Monopoly", pro dalšího třeba "Aktivity". Ať už hrajeme cokoliv, ať už jsme na tahu nebo čekáme, je to JEN hra. A když si tohle dokážeme prožít, máme vyhráno. Záměrně píšu prožít a ne jen uvědomit si, protože to pouhé uvědomění podle mě k "vítězství" nestačí.
"A kdy se jako učí?" Tahle věta občas někoho napadne při pohledu na fotky z Koventinky, kde děti pečou nebo něco vyrábějí. První odpověď, která mě k tomu napadá je: "No právě TEĎ se učí!" Vzápětí mi ale naskočí i druhá odpověď: "Ona ta fotka, kde děti sedí a něco počítají, nevypadá na sítích tak dobře." Obě odpovědi jsou pravdivé. ...
Odznáček, který zdobí moji kabelku. DĚTI JSOU TAKY LIDI. Tohle heslo a stejnojmenný projekt je dílem Zdeňky Šíp Staňkové. Právě jsem dočetla i stejnojmennou knížku. Půjčila mi ji švagrová (taky Zdeňka) se slovy, že na to nemá…
Původně to mělo být poslední psaní. V polovině prosince jsem článek rozepsala a teď k němu sedám, čtu a měním slova. Intuice mi říká, že to poslední psaní nebude. A i kdyby…
Podívám se jí do očí, ve kterých vidím slzy a selhání. Tentokrát mě to ale vůbec nevytáčí. Tentokrát cítím hluboký soucit…
Ráno otevírám oční víčka a už během tohoto procesu mě přepadají myšlenky na to, co vše bych měla. Určitě to znáte taky. Každý máme spoustu povinností a na radosti často už nezbývá čas. Nebojte, nejste v tom sami...
Tenhle víkend si dávám za odměnu. Každý rok bychom si měli dopřát být chvíli sami se sebou. Loni jsem se týden prožívala ve tmě, letos si mě zavolal víkendový workshop s Jirkou Charvátem pod názvem "Jak se stát nikým aneb Úvod do Probuzení". Jirku znám dlouho jako stand-up komika. Četla jsem jeho knihu Escape i sbírku básní. Přes obrazovku jsem...
Máme je. Dvanáct slepiček a jednoho kohouta. "Když už tady ten kurník je, tak bychom mohli chovat slepice. Budou jíst všechny zbytky a ještě nás budou zásobovat domácími vajíčky." Znělo to tak jednoduše. Za tou jednoduchostí se ale skrývalo spousta dní práce na novém kurníku (protože přece nové slepičky nedáme do toho starého špinavého), spousta...
To, že smrtí naše cesta nekončí, v tom už mám dávno jasno. Ale jak to je s tímhle jedním tělem? Říká se, že kočka má devět životů. Kolik jich mám asi já? Párkrát už jsem na mále měla… a díky tomu se mi teď možná odkryla záhada, která mě už dlouhé roky trápí…
V kolonce přijaté platby vidím 400 Kč od J.B.. Omyl? Žádnou J.B. přece neznám! Myší najíždím na ikonku "i", abych detailně prozkoumala záhadnou platbu. Oči ostří na účel platby, kde je černé na bílém napsáno PRO RADOST...
a tys doma, Leničko... pojď si s námi hrát!
Vesmíre, o čem dnes napíšeme?
