Rok plný výzev a změn

Už na začátku školního roku jsem věděla, že to bude jízda. Jen jsem netušila, jestli se povezu trabantem, nebo mercedesem. Nakonec to je porsche. :)

Honzík je v devítce. Čeká ho výběr střední školy a přijímací zkoušky. Anička je ve čtvrťáku. Čeká ji maturitní ples, maturita, výběr vysoké školy a přijímací zkoušky. Já jsem v Kove poslední rok v Radovánku. Čeká nás hledání nového prostoru a stěhování. Děda je starej a nemocnej. Čeká ho… to, co nás všechny.

A jak to dopadlo? Honzík přijímačky úspěšně zvládl a v září se uvidí, jestli byl výběr školy správnej. Máme za sebou první schůzku rodičů, která se konala v jediný den, kdy jsem nemohla, protože v Kove byla taky schůzka rodičů a k tomu ještě závěrečná slavnost. A tak mě zasuplovala Anička. Během schůzky mi píše, že dokumenty, které má odevzdat, jsou vyplněné jen napůl, na dálku zjišťuje Honzovo číslo občanského průkazu a učí se jeho podpis. Taky chybí doklad o povolení inkasa do jídelny. V tomto směru jako matka selhávám. Dobrá zpráva je, že třídní učitel je sympaťák, a tak mi Anička svoji účast na Honzíkově rodičáku nedává (až tolik) sežrat.

Po velkém stresu a několika litrech slz Anička maturuje se samýma jedničkama. Sháníme skleničky na domácí tiramisu pro maturitní komisi. Anička si jím získává její přízeň a předseda komise ji oslovuje "Aničko, sluníčko". Jak to dopadne s vysokou, ještě nevíme. Přijímací zkoušky jsou v plném proudu. Zatím se jí daří, ale nechci to zakřiknout. Navíc čím víc škol ji vezme, tím těžší rozhodování to pak zase bude. Nejradši by studovala všechno. Po kom ta holka je...

A Kove? V únoru jsme se museli po několika bezesných nocích rozhodnout, že končíme. V ten samý okamžik, kdy jsme to definitivně ohlásili, přišla nabídka na nový prostor. Hned druhý den jsme ho okoukli, věci se daly do pohybu a dnes jsme zapsaní jako základní škola Koventinka. I zápis do rejstříku MŠMT byl pořádná jízda přes pořádné hrboly. Ale jsme tam. Do toho nové děti, noví průvodci, schůzka za schůzkou… A teď makáme, upravujeme nový prostor, abychom to mohli od září zase rozjet.

Příští týden budeme stěhovat, proto jsme ukončili školní rok o týden dříve. A víte co? Bylo to zase báječný a dojemný. Děti, rodiče i kolegové…

Často mám pocit, že už dál nemůžu. Že už to nemá smysl. A pak… ostatní ocení vaši práci a vy víte, že to smysl má. Pro ty děti. Pro ty rodiče. Pro ty kolegy. Pro sebe.

Jsem ráda, že jsem na tý cestě zůstala, a jsem vděčná, že jsem součástí komunity Kove. Stala se z ní druhá rodina.

PS 1: Ředitelování předávám Lence a aby se to nepletlo, tak do týmu přibíráme další Lenku. :) 

PS 2: O mé cestě Koventinkou píšu tady.

PS 3: To přání mě dojalo. Vystihuje naprosto všechno. Všechno, co je pro mě důležité. Všechno, na co je potřeba si dělat čas. Odkládám si to sem, kdybych náhodou někdy zapomněla...