Být šťastný znamená být plně přítomný tomu, co prožívám.
Malá Lenička je ta část Lenky, která si zachovala radost, šibalství a údiv dítěte. Každý nosí svoji malou Aničku, Jarušku, Zdeničku... nebo svého malého Honzíka, Gáborka, Míšánka... v sobě. A velká Lenka chce teď dopřát (a pomalými krůčky se jí to daří) malé Leničce více a více prostoru, neb s ní je život lehčí, radostnější a méně vážný.
"Co to píšeš? ptám se svého muže ťukajícího cosi do počítače. "Reportáž z cesty," odpovídá, aniž by zvedl zrak od displeje. Takže konkurence, přepadne mě první myšlenka. Jenomže takový výlet každý vidí svýma očima, takže myšlenka s konkurencí zase odchází. "To je blbý, to si budeš muset ode mě půjčovat svůj počítač," vypadne ze mě a oba se tomu...
"Jste si jistá, že jste tady správně?" zazní z úst pána, od kterého očekávám své letenky. Ujistím se, že mu nad hlavou svítí let do Antalye ve 4:45 hod. "Znáte své číslo letu?" pokračuje sebejistě. "Zpaměti ne," nesebejistě přiznávám. "A četla jste takové ty informace před odletem?" dál si mě vychutnává zaměstnanec letiště Václava Havla. Přihodí k...
Když jsem chodila ještě na základku, tak nám paní učitelka na zeměpis vtloukala do hlavy, že se máme každý večer dívat na zprávy v televizi, abychom byli takzvaně v obraze (a mohli si pro ostatní připravit žhavou aktualitu). Já bych dnes měla pro své žáky zcela opačné doporučení. Ne, že by nebylo fajn v tom obraze být, bohužel ale...
Let balónem. Zážitek, který jsem si dlouho přála a loňské Vánoce se objevil pod stromečkem. Je září a tak se konečně odhodlávám domluvit termín. Jenže každý, který se mi hodí je už vybraný, zjevně je o létání v dnešní době velký zájem. Nakonec mám potvrzený čtvrtek, poslední den v měsíci...
"Jdete na procházku?" zeptala se Marcelka. "Ne, jdeme za vámi," odpověděla jsem ještě celá v úžasu a nevěděla, jestli se mám začít smát, utéct nebo co. A tak jsem slušně pozdravila a vzápětí přišlo obětí a pusinka. Přesně tak, jak to má Marcelka ve zvyku. Ještě se z toho setkání nestačím vzpamatovat a už se stejně vroucně vítám s Romkem. ...
Venku je nesnesitelné vedro. Blížíme se k budově, dá-li se to tak vůbec nazvat, která trčí osamocena uprostřed dlážděné plochy. Velká díra a v ní schody kamsi dolů. Připomíná to podchod, ve kterém nikdy nevím, co mě tam může potkat. Pocity jsou podobné. Alespoň že je tady chládek. Před námi se zjevují dveře, které nejdou otevřít. Tedy, mně nejdou...
Vánoční spirála vytvořená z dárků se táhne od dveří dětského pokoje až ke svému cíli - pod stromeček. Mezi balíčky všeho druhu určené zejména dětem jich je několik určeno i pro mě. "Zámek Letovice - dvě osoby, jedna noc." Kartičku ukrývám a budu se těšit, až na ni přijde řada.
Ráno vyjíždíme směr Německo se skoro hodinovým předstihem oproti původnímu plánu (hraje nám do karet změna času). Kocháme se ospalými vesničkami. "Honzík už nemusí mít podsedák?" ozve se náhle ze zadní části vozu. Mozkové buňky dávají na misky vah návrat zpět versus případná tučná pokuta v zahraničí. Sjíždíme z dálnice a vracíme se domů....
Letošní léto je ve znamení východu. Po návštěvě Moskvy je v plánu cesta Ukrajina-Rumunsko-Bulharsko. Jen tak, na divoko, s cílem moře, abychom se společně s dětmi mohli smočit. Pro děti je připravené spaní v autě, na mě a přítele zbylo ubytko "all stars hotel" vedle auta. Po loňském Švédsku, které bylo také nadivoko se zdá, že to je skvělý...
