O Dušičkách a adventním kalendáři

Je listopad, první adventní neděle. Poslouchám a čtu všechny možné názory na covid, očkování, restrikce, rozdělování, svobodu, totalitu, smrt... Mám chuť se taky vyjádřit, jenomže za Á nejsem odborník a za BÉ už je toho všeho kolem víc, než dost. Vyjádřím se tedy jen k významnému dnu v tomto měsíci (a nebude to 17. listopad).

Památka všech zesnulých. Právě Dušičky jsme se letos rozhodli "slavit" v Koventince. Průvodci zorganizovali krásnou dušičkovou slavnost, na kterou jsem bohužel nemohla kvůli synovo nemoci (představte si, že to nebyl covid) jet. A protože jsem se moc těšila, udělali jsme minislavnost doma. A zpětně jsem moc ráda, že se věci zase dějí tak, jak mají, i když to neodpovídá našim představám. Protože kdybychom na slavnosti byli, pravděpodobně už bychom se nesešli v tento večer v kruhu rodinném...

Zapálila jsem svíčku a okolo položila kartičky s otázkami. Některé jsem použila z Kove slavnosti, jiné jsem přidala. Pak už stačilo vzít figurky a kostku a hra mohla začít. A tak jsme se například společně bavili o našich zesnulých babičkách a dědečcích, říkali jsme si odkud pocházíme, co je asi po smrti, sestavili si jednoduchý rodokmen a psali jsme našim předkům dopis. A právě Aničky dopis vnímám jako velkou message v téhle době... tady na to místo jsem ten dopis chtěla vložit, ale zmizel... pokud se objeví, dodám ho, protože v něm bylo tolik moudrosti a lásky od té patnáctileté bytosti, že mě to dojalo.

Když už je ta první adventní neděle, zmíním ještě adventní kalendář. I když vlastně nechápu, proč adventní kalendář začíná prvního prosince, když se jmenuje adventní. A ještě víc mi není jasný, proč ho často přinese Mikuláš až pátýho :-).

Každopádně jisté je, že u nás adventní kalendář nenosí ani Mikuláš, ani čert, dokonce ani anděl a tradičně  na něj budou využity ruličky od toaleťáku. Nečekaně jsem ale zjistila, že jich není dostatek (jak se tohle mohlo stát???) Naštěstí to zachránily ruličky od papírových utěrek. Letos to bude prostě mix. A to nejen velikostí obalu, ale i náplně. Ať se mi to líbí nebo ne, moje děti rády mlsají. Já vím, mlsat jde i zdravě. Jenže ony právě rády mlsají nezdravě... Takže letos najdou na svém adventním stromě každý den něco k uspokojení svých chuťových buněk a k tomu tradičně nějaký ten úkol, ať ten předvánoční čas strávíme opět společně. Protože co můžeme darovat většího svým dětem, než svůj čas?! Dokud ho máme. A dokud chtějí.

PS: Jenom přece mně to nedá se vyjádřit k současné situaci. Alespoň takto... 

Přestaňme se, prosím, bát! Vyměňme, prosím, strach za lásku! Buďme, prosím, spolu! Očkovaný s neočkovaným...