Adventní kalendář - který?

Prosinec. Čekání na Vánoce. Děti už se nemohou dočkat, počítají každý den. A tak, aby jim to rychleji utíkalo, otevírají si každý den jedno okénko adventního kalendáře. Aby se výrobcům lépe prodávalo, jsou adventní kalendáře koncipované hromadně od 1. prosince, přestože předchůdce - Jeruzalém, začínal se svým prvním okénkem právě o první adventní neděli. Letos je však vše na pravém místě. První adventní neděle vychází právě na 1. prosince.

Za mého dětství byl jeden čokoládový adventní kalendář a to byla fakt vzácnost. Nejen ten kalendář, ale i ta čokoláda. Takže s každým otevřeným okénkem přišlo velké překvapení (přestože čokoláda vypadala pořád stejně, jen jednou byl odlitý anděl a podruhé saně) a velká chuť. A vděčnost.

Doba pokročila. Vedle klasických levných čokoládových kalendářů, které za pár korun seženete ve slevě v každém obchoďáku se vyrojily důmyslné obměny. Krom kakaové hmoty plné cukru a palmového oleje si můžeme vybrat i ze skutečně kvalitní čokolády, kalendáře můžeme koupit oříškové, legové, s postavičkami z oblíbeného filmu (postavičky se pak válí všude po bytě), kalendáře legové (ty alespoň zapadnout mezi tisíce jiných kostiček lega), kalendáře plné minikosmetiky. Určitě je spousta jiných alternativ, uvádím ty, se kterými mám osobní zkušenost...

Jenomže... kalendáře se u dětí hromadí ve velkém, stejně jako spousta jiných mnohdy zbytečností. Na jedno čekání na Vánoce se loni u nás spotřebovali na hlavu čtyři (jeden ode mě pískovací, o další se postarala babička či reklamní akce). Kalendář, kde každý den odlepíte kousek obrázku a vysypete pískem byl a je super. Bohužel u každodenního pískování vydržely děti chvilku, já chvíli delší, nicméně ani já to nestihla a letos budu adventní obrázek za děti dokončovat.

Co mě doslova nadchlo je kalendář naruby - každý den odložíš jednu věc, kterou nepotřebuješ a tu dáš např. do dětského domova. Nápad je to skvělý, nicméně s dětmi vyřazujeme pravidelně a do dětského domova jsme minulý týden nesli opět dvě narvané tašky. Takže v tomto směru máme splněno a nerada bych děti obrala i o věci, se kterými si stále hrají, nosí je, nebo je prostě jen mají hodně rády.

A tak jsem stále přemýšlela, jaký adventní kalendář pořídím. Babička už hlásí, které koupí ona. Nejraději bych to tedy nechala jen na ní, ale mé ego mi nedá spát. I já chci děti obdarovat. A pak to přišlo. Kalendář vyrobím. Nebylo těžké na internetu najít nějaké tipy. Výběr byl rychlý. Pravidelně střádám ruličky od toaleťáku a teď konečně najdou své využití. A tak jsem se do toho pustila. Na obrázku to vypadá velmi profi a jednoduše, ale realita je věc druhá. A tak místo aby držely u sebe ruličky od toaleťáku, držely moje prsty. U sebe i u ruličky. Zkrátka, závěrečný efekt není jako z časopisu, ale kalendář ve tvaru stromečku vyrobený z recyklovaného materiálu je na světě. Takže máme 24 komůrek, ale co do nich?

Google radí různé drobné sladkosti (bonbóny, lízátka, lipa) nebo figurky (třeba ty z kindervajíčka). No jo, jenže není to právě to, čemu se chci letos vyhnout? A pak to přišlo. Co je nejcennější? Čas. Čas společně strávený. Papír, tužka a už to jelo...

láskyplné objetí, hodina jenom s mamkou, masáž, společné spaní v posteli... 

... protože číslo 24 se zdálo být najednou nekonečné, přidala jsem i pár hmotných věcí - ponožky nebo pitíčko dle výběru... Měla jsem na mysli třeba malý džusík, když už doma pijeme tu vodu, ale moje děti mě převezly (toto okénko už je otevřené) a přály si víno a šampaňské. Alespoň že nealkoholické :).

Vlastně je to každý den krásné překvápko i pro mě. Poukázky jsem do ruliček nastrkala náhodně a už si ani všechny nepamatuji. Nezbývá než doufat, že společná návštěva kina nevyjde na den, kdy budu mít chuť být celý den zalezlá doma :).

P.S.: Co vy? Máte nějaké tipy na užitečné adventní kalendáře?