Nechceš? NECHCI!
"Nemáš hlad? Nechceš si vzít ponožky? Nechceš jít se mnou do kina? Nechceš se milovat? Nedáš si čaj? Neslyšíš něco? Nepojedeme k našim?"
Ptáme se. Ptáme se často. Několikrát denně. Dětí, partnera, přátel, známých i cizích osob. Zajímá nás spousta různých věcí, jsme tvorové zvídaví. Přeskočím teď dětské období PROČ, kdy zkoumáme vše kolem nás a upřímně nás vše opravdu zajímá.
Uzavřené otázky. Odpovědí může být buď ANO, anebo NE. Ve chvíli, kdy uzavřenou otázku klademe, často bychom rádi slyšeli pozitivní odpověď. Proč se tedy tolik nedaří? Protože otázku začínáme v negaci. Pokud položíme otázku, která začíná "nechceš", náš mozek na první dobrou automaticky vyhodnotí odpověď jako "ne, nechci". Alespoň já tuto odpověď velmi často slýchám. Od ostatních, i sama od sebe.
Jen velmi zřídka se mi stává, že na zápornou otázku přijde kladná odpověď a obráceně. Když se mě kamarádka zeptá, jestli s ní nepůjdu do kina, mozek ihned reaguje záporně. Až po chvíli začnu přemýšlet, proč vlastně nechci. Pokud by otázka zněla "Půjdeš se mnou do kina?", naskočí mi okamžitě řešení, jak to udělat, abych jít mohla. Tedy samozřejmě pokud jít chci.
Podobné je to i s ostatními zápornými otázkami. "Nemáš chuť na dort?" slyším otázku a vzápětí i svoji odpověď, že nemám, přestože se mi sbíhají sliny. Poté, co si to uvědomím, o dort požádám. Pokud ovšem už není snězený. Navíc s pocitem, že mi ho hostitel nabídl jen ze zdvořilosti.
I s otázkami se dá kouzlit. Vlastně i trochu manipulovat. Volit slova podle toho, jakou odpověď bychom chtěli slyšet. Zkuste se ptát pozitivně - "Dáš si dort?" a pokud se chcete něco skutečně dozvědět nebo "dosáhnout svého", můžete uzavřenou otázku proměnit rovnou na otevřenou. "Jak velký kus dortu ti ukrojím?" Mějte ale na mysli, že vždy je možné odmítnout. Každý má na to právo. Vy i každý okolo vás.