Nálepky aneb jako poprvé
Je nezodpovědný. Určitě na to zase zapomněl. Je negativní. Určitě si bude zase na všechno a na všechny stěžovat. Neumí tancovat. Určitě zase bude dělat ostudu. Je rozmazlenej. Určitě bude zase kňourat, že něco chce. Je ulhanej. Určitě si bude zase vymýšlet. Je arogantní. Určitě se bude zase povyšovat. Je to bordelář. Určitě zase nechá všude poházené věci. Je línej. Určitě zase s ničím nepomůže. Je nedochvilnej. Určitě zase přijde pozdě. Je nenažranej. Určitě zase vyžere celou lednici...
Znáte to? Nálepky, které dáváme svým partnerům, dětem, příbuzným, přátelům, kolegům, známým... Nálepky, které ostatní lepí na nás, a my potom nemůžeme jinak, než podle očekávání okolí reagovat. Jaký máte pocit, když vám někdo řekne "Zase jsi to neudělal!" "Pořád si jen na něco stěžuješ!" nebo "Ty mě nikdy neposloucháš!" Já mám chuť se obhajovat. "Vždyť to dělám často, jen ty to asi nevidíš!" "Nestěžuju si pořád, příště ti raději nic neřeknu!" "Poslouchám tě, ale teď moji pozornost vzalo něco pro mě důležitějšího!"
Slova jako pořád, vždycky, nikdy, zase... bychom měli užívat s velkým rozmyslem.
Lidi kolem sebe, ať už blízké nebo ty vzdálenější máme nějak zaškatulkované. Očekáváme od nich jisté chování a to se pak většinou opravdu naplní. Tak, jak je já vnímám, tak se oni ke mně chovají. Pokud si jsem jistá, že mě přítel bude podvádět, tak nebude trvat dlouho a v jeho okolí se najde nějaká pohledná (nebo klidně i nepohledná) žínka. To čemu budu věřit, mi dříve nebo později odzrcadlí. Pokud ve svém muži uvidím slabocha, nikdy se s ním nebudu cítit v bezpečí. Když si budu o svých dětech myslet, že si nikdy neuklidí pokoj, nedám jim příležitost přesvědčit mě o opaku. Pokud si o své kolegyni budu myslet, že je kráva, krávou zůstane. Pro mě. Ne nutně pro ostatní.
Je to takový začarovaný kruh. Kamarád mi jednou zalže, já ho hned začnu považovat za lháře a on se jím následně stane. A třeba bude lhát jen mně. Ke všem ostatním bude upřímný, protože všichni ostatní ho považují za nejzapřísáhlejšího pravdomluviče na světě. A já se navíc můžu cítit nepochopená ostatními, proč si myslím, že je lhář.
Všichni máme nějaké nálepky a mohou být od různých lidí různé. Je těžké se od nich odprostit. Je to jako s etiketami na zboží. Některé jdou sloupnout snadno a jiné můžete seškrabovat, namáčet a stejně po nich zůstává viditelná jizva. Co kdybychom je přestali úplně lepit? Co kdybychom se při každém setkání na každého člověka dívali jako na nepopsaný list papíru, nezatížený žádnými minulými zkušenostmi.
Co kdybychom každému dali novou a novou šanci ukázat se v tom lepším světle?
Třeba potom zjistíme, že nezodpovědný partner na ten nákup nezapomněl. Že kamarád nám přišel říci, jak se má skvěle. Že přítelovo vlnění se není až zas tak špatné. Že se s vaším dítětem můžete normálně bez kňourání domluvit. Že vám vaše kámoška říká pravdu. Že kolegyně s vámi jedná přátelsky. Že vaše dcera si uklidila pokoj. Že váš nevímkdo vyžehlil, aniž byste ho o to museli žádat. Že váš obchodní partner dorazil na schůzku včas. A že lednice zůstává plná.