Koronavirus mezi rodinou a školou
Koronavirus se dotýká nás všech. Každý den čteme plno zpráv, žádný den nevíme, co bude následovat ten další. Co nám omezí, co vyprodají a kdo se nakazí... Často jsme plni strachu, ať už o ekonomickou budoucnost nebo o to, jestli si vir nevyhlídne zrovna nás nebo naše nejbližší. A do toho všeho škola...
Dítě: "Mami, já nevím, co s tím mám dělat... Každý učitel nám ty úkoly posílá někam jinam... V té videokonferenci mluvil jeden přes druhého, k ničemu to nebylo... Já tomu prostě nerozumím, kašlu na to... Prosím, pomoz mi!"
Rodič: "Já teď nemůžu, musím udělat oběd... Ráda bych ti pomohla, ale já tomu fakt nerozumím... Zase vytisknout? Došel toner... Do kdy to máš odevzdat, do včera?... K čemu se učíte takový blbosti?"
Učitel: "Kdo to má po něm přečíst... Ten úkol udělala jen třetina třídy... Máme dělat videokonferenci? Já ale nejsem s IT kamarád, vůbec tomu nerozumím... On to nikdo nepochopil... To nevím, jak to jednou dáme dohromady.
Na všech frontách: "To si snad už dělají prdel?"
Najdete se alespoň v jedné větě? Určitě byste jich dokázali přidat daleko víc a možná i peprnější. Co tedy s tím, aby se nám všem alespoň malinko ulevilo?
Jsme v tom všichni společně. Všichni děláme to nejlepší, co umíme. Děti, rodiče i učitelé. Důležité je, umět se dívat na každý "problém" ze všech stran a správně komunikovat. A pak je taky fajn nějaká ta organizace. Záleží samozřejmě na věku dítěte, jestli je schopné si vše obstarat a zorganizovat samo, nebo musíte ve větší či menší míře pomoci. Vezměme to hezky popořádku...
1. Kde najdu úkoly?
Zjistěte si, na kterých všech komunikačních platformách se nacházejí úkoly pro vaše děti. Každá škola to má jinak, některá zadává úkoly v bakalářích, škole-on line, v třídních úložištích, e-mailem, na webových stránkách školy a podobně. Ideální by bylo, kdyby škola vybrala jeden komunikační kanál, realita je ale spíše odlišná. Proto si zjistěte vše (škola by vás o tom měla informovat).
Kamarádovo syn až po týdnu zjistil, že si sice stáhl zadání úkolů, ale prezentace a vysvětlivky k nim byly někde jinde, a tak se neměl z čeho učit. Kamarádky dcera stejným způsobem pochytila jen polovinu úkolů a tak další týden měla práci téměř dvojnásobnou (a některé školy děti opravdu nešetří).
2. Rozvrhněte si práci
Zjistěte si, do kdy se musí daný úkol odevzdat. Rozvrhněte si úkoly na jednotlivé dny. U nás třeba máme pravidlo, že škola je od devíti do jedné a to je čas, kdy si děti plní vše, co do školy potřebují (ideální by bylo co pro své vzdělání potřebují, ale nechme teď být...). Dceři se osvědčil systém lístečků. Jednotlivé lístečky jsou předměty a na ty zapisuje úkoly. Když splní, odškrtne. Přítel svým dětem přepíše všechny úkoly po jednotlivých týdnech do složky "úkoly" a po splnění a odeslání přesouvá do složky "splněné úkoly" (pro každé dítě zvlášť). Najděte si způsob, který vám bude vyhovovat a na nic nezapomenete.
3. Co když nevím?
Nevíte si rady? Nebojte se požádat o pomoc učitele. Každý učitel pomoc nabízí (nebo by měl) a málokterý žák (rodič) ji využívá. Máte na to právo a i učitelé budou jistě raději, když s nimi budete komunikovat, než když budete hlásat do světa, jak je to těžké a učitel je debil. Tady si dovolím zmínit vlastní zkušenost...
Přítel odeslal paní učitelce úkol svého syna. Ta žádala elektronické přepsání, výsledky nemohla přečíst (přestože odepsala, že je téměř vše špatně). To přítele naštvalo a přišel za mnou. Ukázal mi odevzdaný úkol a mně v tu chvíli bylo paní učitelky líto (přečíst takovou mazanici je fakt těžké) a zároveň jsem chápala i ty dva kluky, kteří tomu oba věnovali čas a učitelka po nich zase něco chce. Přítel už chtěl odepisovat v duchu "ty krávo". Jenže, povede to někam? To, že budeme na učitele naštvaní a oni na nás (potažmo naše děti)? A protože jsem byla článek mezi oběma stranami (jakožto učitelka i rodič), vložila jsem se do toho a paní učitelce odepsala. Slušně, ale tak, aby bylo zřejmé, co mi vadí (v jedné větě jsme nabyli dojmu, že paní učitelka syna ponižuje). Úkol jsme poslali elektronicky přepsaný. A co se dělo? Paní učitelka rozkvetla. Vše vysvětlila a z e-mailu byla zřejmá úplně jiná energie než před tím, co s ní komunikoval naštvaný přítel.
Takže - nebojte se napsat, případně zavolat (jak to škola umožňuje) učitelům o radu, jen dejte pozor na to, aby vaše komunikace byla podporující.
4. Nemám počítač, tablet, tiskárnu ...
S takovou situací musí škola počítat. "Akce", které jsou na těchto přístrojích závislé, by měly být dobrovolné. Pokud vaše škola zadává příliš úkolů, ke kterým je toto potřeba, zavolejte tam a domluvte se individuálně. Případně (pokud máte čas a chuť) najděte podobné cvičení ve zdrojích, které máte k dispozici (učebnice, pracovní sešit...). Nejde přece o to, aby si dítě trénovalo vyjmenovaná slova zrovna v "tomhle on-line programu", nebo pomocí "tohoto pracovního listu". Důležité je, aby umělo rozeznat měkké i a tvrdé y. Cest je spousta a každý "problém" má řešení.
5. Nestíhám. Chodím do práce, starám se o děti, padám na hubu...
Klid. Svět se nehroutí (i když možná jo :D). Pokud vaše dítě potřebuje vaši pomoc a vy už prostě nemůžete, nechte to být. Ono se houby stane, když tu násobilku sedmi bude umět třeba až za půl roku. Je to náročná situace pro všechny a na prvním místě by mělo být stále zdraví. A to i to duševní. Takže zachovejte klidnou hlavu, zajděte si na chvilku do lesa (dokud to ještě jde) nebo si naordinujte pět minut tance. Vážně. Co je to pět minut? Pusťte si svoji oblíbenou písničku, zavřete se v obýváku nebo ve sklepě (nebo na půdě) a pořádně se do toho opřete. Nechte vyplavat všechny emoce a bude zase dobře. Opět znám z vlastní zkušenosti.
6. Hlavně se z toho neposrat!
Pokud byste potřebovali podpořit nebo poradit, obraťte se na mě. Šít roušky neumím, tak třeba budu prospěšná jinak ;)
Mějte se co nejlépe. Zvládnete to. A pokud to nezvládnete, tak se na sebe nezlobte. Jsme jenom lidi a všichni máme občas nárok na svoji malou depresi ;).