Život je hra. Pro každého jiná. Pro jednoho "Člověče, nezlob se", pro druhého "Monopoly", pro dalšího třeba "Aktivity". Ať už hrajeme cokoliv, ať už jsme na tahu nebo čekáme, je to JEN hra. A když si tohle dokážeme prožít, máme vyhráno. Záměrně píšu prožít a ne jen uvědomit si, protože to pouhé uvědomění podle mě k "vítězství" nestačí.

"A kdy se jako učí?" Tahle věta občas někoho napadne při pohledu na fotky z Koventinky, kde děti pečou nebo něco vyrábějí. První odpověď, která mě k tomu napadá je: "No právě TEĎ se učí!" Vzápětí mi ale naskočí i druhá odpověď: "Ona ta fotka, kde děti sedí a něco počítají, nevypadá na sítích tak dobře." Obě odpovědi jsou pravdivé. ...

Svobodný tanec, ve kterém se můžu plně vyjádřit, mě skutečně naplňuje. Kurzy bachaty, kam chodím se svým milým a kde mám možnost si zatančit s různými tanečními partnery mě baví. Po čem ale moje duše vždy toužila, a při sledování StarDance ostatním tanečnicím záviděla, je tanec latinskoamerický a standardní vedený profíkem.

Odznáček, který zdobí moji kabelku. DĚTI JSOU TAKY LIDI. Tohle heslo a stejnojmenný projekt je dílem Zdeňky Šíp Staňkové. Právě jsem dočetla i stejnojmennou knížku. Půjčila mi ji švagrová (taky Zdeňka) se slovy, že na to nemá…

Původně to mělo být poslední psaní. V polovině prosince jsem článek rozepsala a teď k němu sedám, čtu a měním slova. Intuice mi říká, že to poslední psaní nebude. A i kdyby…