Tanec s profíkem
Svobodný tanec, ve kterém se můžu plně vyjádřit, mě skutečně naplňuje. Kurzy bachaty, kam chodím se svým milým a kde mám možnost si zatančit s různými tanečními partnery mě baví. Po čem ale moje duše vždy toužila, a při sledování StarDance ostatním tanečnicím záviděla, je tanec latinskoamerický a standardní vedený profíkem.
Poukázka s názvem Pro-Am neznamená nic jiného, než tanec profesionál – amatér. Ano, ten amatér jsem já. Když už byl Ježíšek tak pozorný, objednávám rovnou dvě lekce za sebou. Dvě hodiny tance pro mě přece nemůže být problém. Vcházím do tanečního studia a nejprve si kupuju taneční boty. Moje první opravdové taneční boty! Dělá mi radost, že si dělám radost. Nejsem zvyklá za sebe až tak moc utrácet, ale teď cítím, že to je nutnost. No, ona to nutnost opravdu je, protože svobodný tanec tančím naboso, na bachatu chodím v balerínkách a v těch tvrdých lodičkách na podpatku, které mám v záloze na plesy, by moje nožky nemusely ve zdraví přežít. Vplouvám do měkoučkých botiček a těším se, co přijde. Nebo tedy spíš kdo přijde.
Stanislav pochází z východu, což je na jeho komunikaci znát. Opravdu vypadá jako klasický profi tanečník (a on vážně je!). Bohužel v tom, kdo z nás více vyrostl, vedu. Vysokého tanečníka se asi nedočkám. No nic, nemůžu si vybírat. Teda vlastně můžu. Stanislav se mě ptá, čemu se chci věnovat. Je to individuální lekce, takže hlavní slovo mám teď já. Vybírám si tanec chachacha (myslela jsem, že to je jen cha-cha, ale od profíka stále slyším cha-cha-cha).
Začíná teoretická část, která mě trochu nudí. Za chviličku se ale pouštíme do základního kroku (který samozřejmě už dávno znám). Postupně přidáváme různé variace, až nám vznikne krátká choreografie. Tančíme na různé skladby celou hodinu a já už chápu, proč ty známé osobnosti při StarDance tolik hubnou. Mám za sebou jen zlomeček toho, co musí podstupovat oni a už se cítím alespoň o kilo lehčí (a moje šaty o několik desítek kapek potu mokřejší). Ale náramně si to užívám. Tohle je přesně ten sport, při kterém chci hýbat kostrou. Už jsem si dokonce zvykla, že je Stanislav menší a nadšeně sleduji jeho profi kroky i výraz. Z počáteční velké nesmělosti si na chviličku připadám jako profi tanečnice i já. Teda do chvíle, než se podívám do zrcadla a vidím ten velký rozdíl mezi náma dvěma. Nicméně jsem chválena, že mi to jde dobře. Jestli to je poklona mému hudebnímu a tanečnímu cítění nebo nucený kompliment, abych příště přišla zase a nechala tady pár stovek, teď nechávám stranou.
Po hodině měníme rytmus a z Kuby se přesouváme do Anglie. Žádám si waltz. Dozvídám se, že žena má za úkol jediné, přenášet váhu z jedné nohy na druhou. Nic víc, nic míň. Zní to jednoduše, ale po chvíli společného tance se do svých nohou zamotávám. Moje chyby jsou hned opraveny, což oceňuji. Po pomalejším waltzu jdeme trénovat rychlejší valčík. Tady mě čeká rozčarování. Zjišťuji, že valčík tančím celý život špatně. O to větší radost mám z toho, že teď už ho budu umět. Tedy pokud ho bude umět můj partner. Protože pokud neumí tančit muž, žena nezmůže nic. Tanečnice má opět za úkol jen přenášet správně váhu z jedné nohy na druhou a nechat se vést. A to je můj problém. Nechat se vést. Od dospívání jsem zvyklá tančit sama, případně tanečnímu partnerovi dokazovat, že to umím líp a tím pádem se ho snažit vést. Což je samozřejmě velká chyba, která se u mě uhnízdila. A tak mojí největší výzvou je teď ponořit se do hudby, zpevnit rám a nechat se vést. S profíkem se mi to daří. Tančíme po celém tanečním sále, měníme otočky vpravo i vlevo, mám zavřené oči (pro jistotu, protože jakmile je otevřu, tak se mi zapojí hlava, začne řešit kroky a jsem v háji) a jsem šťastná.
"Tak to by stačilo, a teď dáme valčík v rychlejším rytmu". Nestačím se divit. Tenhle valčík že byl pomalý? Vždyť mi na zádech přibylo opět pár kapiček potu! Ale nevzdávám to a těším se, co přijde. Začne hrát hudba tak pomalá, že by mě možná i uspala. Zprvu nechápu, ale Stanislav mi nabízí rámě a rozpohybuje mě na nejvyšší možné obrátky. Další překvapení. Na pomalou hudbu se dá tančit rychlý valčík. A vypadá to skvěle! Hodinová ručička je ale neúprosná. Končí poslední tanec dnešní dvojité lekce. Odcházím plně uspokojena a přemýšlím, kam mě moje láska k tanci zavede dál…