Z deníčku průvodkyně - evropský den, televize a ovládnutí strachem
Dnes máme evropský den. Den, který se měl konat už v loňském roce, ale plány nám zhatilo náhlé uzavření všech škol. Podruhé jsme byli nuceni tento den odložit i letos, a to ze stejného důvodu jako loni. Koronavirus. Nakonec jsme se přeci jen dočkali, už druhý týden se můžeme scházet ve škole a tak organizujeme náš rok starý projekt.
Každé dítě nebo skupinka dětí má nachystaný jeden evropský stát. Po ranním kruhu se prostory Koventinky mění ve stánky se státy. Po prostoru se rozléhá vůně špízů, maďarské klobásy, belgických pralinek nebo českých buchet. Míjím Španělky, Italku i holky ze Skotska. Třídou se linou dudy doprovázející vyprávění o lochnesské příšeře, z druhého koutku zní čardáš. V "Myší díře" je zajímavé povídání o bývalém Rakousko-Uhersku a hned u vedlejšího stolu je ke shlédnutí Big Ben postavený z lega. Pro případ náhlého oteplení nebo chuti je v kuchyňce připravena chorvatská zmrzlina. To jen takový malý náhled, jak to dnes u nás ve škole vypadá...
Procházíme se mezi jednotlivými stánky, klábosíme, ochutnáváme, užíváme si den, na který jsme všichni více než rok čekali. Najednou přiběhne naše milá uklízečka s nemilou zprávou. Jede k nám televize, chtějí si natočit pár záběrů. Všichni jsme zmateni. Nikdo z nás nikoho neobjednával. Je potřeba rychlé akce. Svoláváme děti na kruh. V rychlosti dáváme instrukce. Komu nevadí být na kameře, zůstává uvnitř - v maximálním počtu 3 kousky na jednoho průvodce (tak jak nám to nařízení dovoluje), zbytek ven. Nasazujeme povinnou ochranu dýchacích cest a zmateně čekáme, co se bude dít.
Kameraman a reportérka natáčejí pár záběrů, já poskytuji "rozhovor", jak zvládáme rozdělit děti do skupin. Na závěr té jedné věty sdělím na pokyn moderátorky celé své jméno a televize se může sbalit a odjet. Koukáme s ostatními průvodkyněmi na sebe a nechápeme. Co to mělo znamenat? Proč se nás nikdo na nic nezeptal? Proč v době, kdy jsou všude omezení k nám někdo jede natáčet? Z úvah nás vyruší pláč jedné zúčastněné, která chtěla být na kameře a nedostalo se na ni. Skvělá nálada, kterou dnešní projektový den začal se obrací v něco podivného. Ještě že tady máme ruskou vodku a irskou whisky :-D
Děti se vrátily ze zahrady ke svým stánkům, dále vzájemně zkoumáme evropské státy, ale tento den už s sebou nese pachuť čehosi... a já si tak přemýšlím, co mi vlastně vadí. Doma na to přicházím...
Chtěla bych být silná a pravdivá. Za všech okolností. A dnes tomu tak nebylo. Dělala jsem něco, s čím jsem vůbec nebyla v souladu. My všichni. Dovolili jsme, aby u nás televize natáčela, přestože jsme si to nepřáli. Měli jsme strach. Prostory, ve kterých se nacházíme, nejsou naše, a tak "musíme" poslouchat. Jenže to je omyl. Mohli jsme říci: "My vám žádné záběry neposkytneme". Jenomže jsme to ani jedna neudělala. Ze strachu. Jenže ze strachu z čeho? Za mě ze strachu z autority...
A pak se objevil další strach. Strach z toho, že nedodržujeme vládní nařízení, které nám nikomu nedávají smysl. A tak jsem veřejně lhala. Tedy, to co jsem řekla na kameru, nebyla přímo lež, ale nebyla to ani pravda. Prostě jsem byla donucená. Jenomže donucená sama sebou. To můj vlastní strach mě ovládl. Takže jsem sama sebe zklamala. Dělala jsem spolu s ostatními šaška.
Po shlédnutí reportáže, kterou jsme byli součástí jsem se naštvala ještě víc. Reportáž tzv. o hovně, sestříhané záběry nicneříkající a zkreslující realitu. Tak už to ale v televizním zpravodajství chodí. Děkuji sama sobě, že už toto dlouhá léta nesleduji. Pravda, stále ještě podléhám titulkům na internetu, ale je mi jasné, že nám píšou jen to, co potřebují, abychom si přečetli. Podsouvají nám informace, které jsou mnohdy zkreslené a častokrát i lživé.
No, co napsat na závěr. Přemýšlela jsem, jestli bych to příště udělal jinak. Jestli bych byla statečnější. A nevím. Každopádně je potřeba být k sobě laskavá. V danou chvíli jsme se všichni zachovali tak, jak jsme nejlépe uměli. Navíc dnes všichni prokázali, že jsme jedna velká rodina a dokážeme se společně semknout a podpořit, když je potřeba. Díky všem průvodcům i dětem za dnešní evropský den ...