NElez tam!

Sedím v parku na lavičce a pozoruji zdejší cvrkot. Poblíž vidím malého chlapečka, jak běží ke stromu a s nadšením v očích se na něj snaží vylézt. V tu chvíli zazní hlas plný strachu jeho matky: "Nelez na ten strom, ať nespadneš!". Zdá se, že chlapeček ve své euforii vůbec nevnímá a už je na první větvi. Matka zvýší hlas a svoji obavu znova zopakuje. Chlapec zvolání zavnímá, na chvilku ztrácí stabilitu a padá dolů. Naštěstí šikovně. "Vidíš, já jsem ti to říkala," poučuje opět maminka a chlapeček se smutně dívá za stromem...

Přemýšlím, jestli by byl stejný průběh tohoto minipříběhu, kdyby maminka svému chlapci důvěřovala. Copak to dítě chce spadnout? Ono ví, co má dělat. A samozřejmě, někdy se to stát může, že z nepozornosti uklouzne noha, podlomí se suchá větev. Mám ale opakovanou zkušenost, že pokud mi někdo řekne, ať něco NEdělám, opak se stává pravdou. Ale proč?

Náš mozek údajně neumí rozlišovat NE, a tak, když nám někdo řekne neskákej, tak sice ušima slyšíme, že nemáme skákat, ale mozek vnímá skákej. Mozek slyší v pozitivech a v obrazech. Nevím (vím :-)), nakolik to je pravda. Bez slov začínající na "ne" se zcela neobejdu, přesto toto tvrzení se mnou rezonuje.

NElez tam! NEstrkej prsty do zásuvky! NEskákej po té posteli! NEstrkej si holuby z nosu do pusy! NEjez v obýváku! NEdělej si ze mě srandu! NEdělej to! To jsou klasické věty, které často říkají dospěláci dětem. Možná by bylo vhodnější místo zákazů a příkazů jen upozornit na možná nebezpečí. A ve většině případů by stačilo mlčet.  Vzpomínáte na Obecnou školu? :)

Neolizujte železné zábradlí! 

Nejde ale jen o děti. Kolikrát jste si už řekli, že NEbudete kouřit? NEbudete jíst večer sladké? NEbudete se hádat s partnerem? ... Váš mozek slyšel BUDU kouřit, BUDU jíst večer sladké, BUDU se hádat s partnerem... a podle toho to možná také dopadlo. A možná taky ne.

Čím více něco nechceme, tím více se to na nás lepí. Nic tedy neodmítejte. Všechno, co k nám přichází, je naprosto v pořádku. Když si řeknete "Nechci být nemocná," je možné, že se brzy nějaká rýmička dostaví. Lepší je cítit se zdravě a ještě lepší přijímat svůj zdravotní stav jaký je a konat podle potřeb těla. 

Je na každém z nás, jaká slova budeme volit. Ale i první dohoda "Nehřešte slovem" byla přejmenována na "Miřte slovem přesně". A tak - miřme slovy přesně ;-).