5 jazyků lásky
Dokonalý partnerský vztah. Asi každý po něm touží. Pro každého je ale ta dokonalost ukrytá v něčem jiném. A jak se v tom vyznat? Jak vědět, co ode mě partner očekává? A jsem schopná mu to vůbec dát? Partnerské vztahy jsou složité. Respektive ony by mohly být jednoduché, kdybychom si je složité nevytvářeli. Kdybychom spolu komunikovali a opravdu pochopili, co jeden od druhého očekáváme (ideálně neočekávejme nic). Každý máme své potřeby, které bychom si měli být schopni sami naplňovat. A pak jsou tady potřeby, se kterými nám může pomoci náš partner. Nejprve o nich ale musíme vědět. A musí o nich vědět i on.
Neustále si vzájemně dokazujeme svoji lásku (je potřeba lásku dokazovat?). Pokud někoho milujeme, chceme, aby věděl, že nám na něm záleží. Lásku chceme také přijímat. Takže dáváme a přijímáme. Často podle přísloví "dělej druhému to, co chceš, aby dělal on tobě". A v tom je ten háček. Každý to totiž máme nemíchané jinak. A tak je dobré porozumět tomu, jak to máme my a jak to má náš partner. A pak už je na každém z nás, co s tím vykouzlíme.
Vodítkem by mohlo být Pět jazyků lásky, o kterých ve své
stejnojmenné knize píše Gary Chapman. A která že to jsou?
Slova ujištění, pozornost, dary, služby, fyzický kontakt.
Když mám někoho ráda, kupuju mu dárky. Asi to pramení z toho,
že jeden z mých dominantních jazyků lásky jsou dary. A tak mám potřebu
zahrnovat dary i ostatní, dělat jim překvapení, abych jim tím dokázala, jak mi
na nich záleží. No jo, ale co když je obdarovaný ortodoxní minimalista? No, to
bych o tom asi něco věděla...
Ono ale stačí, že si prostě na dárečkách nepotrpí a tak to ani neocení. Naopak
by partner ocenil, kdybych vyjádřila, jak je neodolatelný nebo ho pochválila za...
za cokoliv.
Zkrátka jeho jazyk lásky jsou slova ujištění a mé dary. Takže se nesejdeme. On mi nekoupí ani kytku k narozeninám a já ho nejsem schopná ocenit. Není pak divu, že nám v tom není dobře. Jenomže já jsem schopná ho ocenit. Jsem schopná to pro něho udělat, pokud jsem ochotná to pro něho udělat. A pokud ho znám a vím to. Myslím, že i on, pokud bude vědět o mých libůstkách v dárečkách, tak jeho láska ho zažene do prvního květinářství nebo obchodu.
Často my, ženy, máme dalším dominantním jazykem lásky
pozornost. Jsme rádi, když nám náš partner naslouchá. Pokud mu vyprávíme, co
bylo nového v práci a on při tom zapíná televizi, tak se necítíme být
úplně milované. Máme rády plnou pozornost. Takovou pozornost, kdy vnímáme, že nás partner opravdu
vnímá. Někdy stačí spolu jen být. A jindy podnikat různé věci a společně si to užívat.
Skutky a činy. Vymalovaný byt, (ne)dokonale posekaná zahrada, vyměněné pneumatiky u našeho mazlíka, připravená (ne nutně uvařená) večeře, vyzklizená nebo naklizená myčka, vyžehlené prádlo - oceňujeme se vzájemně za tento jazyk lásky? Často to vnímáme jako samozřejmost. Ale není. Mám kamarádku, která už dál nemůže žít se svým partnerem. Neví, jak se ho zbavit. On bydlí v jejím bytě, má full servis, nic mu nechybí. A to přesto, že se spolu ani nepozdraví. Asi jsou jeho jazykem lásky činy a tím, že mu kamarádka stále pere trenýrky, udržuje ho v naději...
Pátý jazyk lásky - fyzický kontakt. Kdo by ho neměl rád. Jenže... Někdo zase
méně a někdo více. Nejde jen o sex jako takový. Důležité jsou letmé doteky,
pohlazení, objímání. Myslete na to, až budete chtít vyjádřit lásku svému
partnerovi. Nebo ho podpořit. Nebo jen tak :-).